29. 12. 2015 - vrh "A" od Černých démonů - nové fotky
     Vkládáme galerii s novými fotkami našich "Áčat". Odkaz na ni najdete zde. Za pořízení a jejich zaslání děkujeme všem majitelům! Tak bych řekla, že nám ty šikovné děti rostou do krásy!

20. 9. 2015 - Sraz "A" Démonů v Lázu
     Ku příležitosti blížícího se svodu dorostu, kterého se část našeho vrhu "A" bude účastnit, jsme uspořádali informační setkání, na kterém jsme probrali teorii i praktickou ukázku. Nechybělo ani společné proběhnutí našich chlupáčů. Všem zúčastněným děkuji za příjemně strávený den! Fotky najdete zde.

12. 9. 2015 - 2S & T pózování u rybníka
     Vkládáme fotky Sendy, Sarah, Tary a mé maličkosti od našeho krásného Lázského rybníka, které najdete zde.

1. 8. 2015 - "A" od Černých démonů v nových domovech
     Vkládáme galerii s fotkami "štěňat" z našeho vrhu "A" od Černých démonů z jejich nových domovů, kterou najdete zde.

20. 6. 2015 - Setkání Tary, Abbadona a Arase
     Fotogalerii se společnými fotkami Tary, Abbadona a Arase z našeho červnového setkání u majitelů Aráska najdete zde.

20. 3. 2015 - Taruščiny hrátky s míčkem a menší pózování ve 4 měsících
     Fotogalerii najdete zde.

10. 2. 2015 - Setkání Tary, Argose, Armanda a Buba v Lázu 1/2015
     Fotogalerii z menšího lednového setkání 3 hnědých sourozenců z našeho vrhu A a jejich strýčka Buba u nás v Lázu najdete zde.

9. 2. 2015 - Sendy, Sarah a Sukie u rybníka 9/2014
     Fotogalerii se zapomenutými podzimními fotkami našich 3S pořízených u našeho oblíbeného rybníka v Lázu najdete zde.

3. 2. 2015 - "A" Démoni s novými majiteli
     Představujeme nové majitele našich Démonků, kteří jsou v tuto chvíli již spokojeně zabydlení v jejich nových domovech. Ať Vám naši úžasňáci dělají pouze radost! Galerii najdete zde.

26. 1. 2015 - 7. týden
     V 7. týdnu přijela za našimi štěňátky významná návštěva až z německého Berlína - taťka Claus (Ataraxie's Capone) se svými majiteli, Tinem Nowrotkem a jeho ženou Dianou. Jak nám Diana prozradila, bylo to vůbec poprvé, co se jel Tino osobně podívat na vrh po Caponem navíc se slovy - tato štěňata musím vidět! O to víc si milé návštěvy vážíme, zrovna jako toho, že vážili tak dalekou cestu právě k nám. Nebudu zastírat, že jsme také velice rádi viděli vitálního Clause. Byl to krásný den strávený v kruhu psí rodiny! A co jinak napsat k 7. týdnu, tzn. poslednímu, kdy byla miminka ještě pohromadě u nás? Kluci dosáhli váhy 6 kg, holčičky 5-5,5 kg. Kvůli novým majitelům, kteří se rozhodli krmit granulovanou stravou (stav je 6:3 ; maso vs. granule), jsme začali krmit také superprémiovými granulemi značky Orijen, aby na tento styl stravy byla miminka navyklá. Jsem ráda, že Démonci nedělali rozdíl mezi masem a granulkami a baštili obojí jako kyseliny. V tomto časově asi nejnáročnějším týdnu nás čekalo i pár povinností ... Tetování, očkování, čipování a poslech srdíček u našeho pražského pana doktora, MVDr. Václava Naxery. S tím se pojil i více než čtyřhodinový výlet autem z Příbrami do Prahy a možnost naše děti podrobit další zkoušce - snášenlivosti k přepravě autem. Jsem na své prcky hrdá, obstáli bez ztráty kytičky ve všech aspektech! 3. odčervení brali machři už jako samozřejmost, Drontal junior sirup už ani moc neprskali. Stejně tak důležitým bodem harmonogramu 7. týdne byla 2. kontrola vrhu, kterou náš vrh prošel z chovatelskho hlediska rovněž velmi pěkně - všechny zuby, varlátka, žádný zálomek na ocásku ani bílé znaky či vlčí drápky - to může chovatel považovat za úspěch! V neposlední řadě jsme fotili poslední postojovky a portréty celého vrhu (za velikou pomoc opět děkuji Gabče, ch.s. Anibag). Výsledek našeho společného snažení si můžete prohlédnout zde.

14. 1. 2015 - Momentky ze 6. týdne
     Konečně vkládáme slibované momentky ze 6. týdne věku našich úžasných Démonských štěňátek, které najdete zde.

6. 12. 2014 - Štěňátka oslavila měsíční výročí
     Démonci za sebou mají 5. týden života, v němž oslavili první významné životní jubileum a to 1 měsíc jejich přítomnosti mezi námi. Byla po druhé odčervena, kluci váží necelá 4 kg a holky mají 3,5 kg (masíčko - hovězí, kuřecí, rybí - a tučný tvarůžek se štěněčím mlíčkem slazeným hroznovým cukrem jim očividně svědčí a také šmakuje, v pekáčích se po těchto baštách vždy okamžitě zapráší). Děti také chodí na výlety ze "školky" a poznávají celý náš dům, ostatní členy naší psí smečky a především své nové páníčky a rodiny, do kterých se za nedlouho přestěhují. Dveře se u nás netrhnou a "Áčata" tak zažívají příkladnou dobu vtiskovací a socializační a putují z náruče do náruče. Seznamujeme je se širokou škálou zvuků od mixeru, přes vysavač až po vrtačku, hrají si například s plastovou lahví plnou matek atp. Sárinka přitvrdila své hry s nimi, aby je připravila na tvrdý svět okolo, ovšem i nadále o prcky pečuje jako vzorná matka, ještě má snahu kojit je a u toho se s nimi úplně mazlí - má svatozář, neb od ostrých zoubků a drápků, které přesto, že jsou pravidelně stříhané, umí pěkně drápat, má cecíčky poškrábané do krve. A na závěr menšího shrnutí celého týdne přinášíme první postojové a sedící fotky z 5. týdne, které si můžete prohlédnout zde. Za významnou pomoc při stavění miminek děkuji Gabče!

28. 11. 2014 - 4 týdny
     Démonci dovršili 4. týden života, který byl synonymem velikých změn. Jednak se děti přesunuli z porodní bedny do "školky", kde na ně čekaly nové hračky, které okamžitě padly do spárů jejich zubatých tlamiček. Mají tak větší prostor k probíhačkám, hraní a také jsme jim zde vyčlenili i druhou zónu určenou ke spánku a odpočinku, která je situovaná ve veliké kleci, aby na ní miminka byla od začátku navyklá. Zároveň si tak osvojují i první hygienické návyky. Dále jsme štěňátkům vyměnili stužky za slušivé obojky značek Rogz Dogz a Red Dingo a nakonec, aby nebylo pochyb, že už jsou to velcí psi, začali jsme s přikrmováním masíčkem a štěněčím mlíčkem. Mimísci se řádně pochlapili a od první bašty se v jídle krásně činí, však už taky mají všichni 2,5 kg! Fotky ze 4. týdne najdete zde.

21. 11. 2014 - Miminkům jsou 3 týdny
     Vkládáme aktuální fotky našich třítýdenních štěňátek, které si můžete prohlédnout zde. V tuhle chvíli je skoro až neuvěřitelné, že přesně za pouhý měsíc budou připravena odejít do svých nových domovů!
PS: Stále máme volná štěňátka k zadání, proto nás v případě zájmu neváhejte kontaktovat.

14. 11. 2014 - Démonci mají 2 týdny
     Našim Démonkům jsou dva týdny a už koukají na svět a snaží se o své první vratké krůčky. V bedýnce tak začíná být pěkně veselo! Šteňátka mají za sebou také první kontrolu vrhu, která dopadla na výbornou a naše miminka se mohou pyšnit krásným posudkem bez najitých vad. Dále máme vybraná a přidělená jména - Aras (po zpátku Sára), Argos, Arrow (střela), Armando, Abbadon (démon), Ataraxies, Agira, Arriva a Azazela (přechýlené jméno démona). A nakonec přinášíme fotky z druhého týdne, které si můžete prohlédnout zde.
PS: Všechna štěňátka ještě nejsou zadaná, proto nás v případě zájmu neváhejte kontaktovat.

7. 11. 2014 - Představujeme Vám naše Démonky
     Představujeme Vám naše týden staré Démonky. Černí chlapečci dostali tyrkysovou, oranžovou a žlutou šnůrku, černé holčičky vínovou, lila a červenou stužku, hnědí kluci černou a modrou a nakonec hnědá dračice růžovou barvu stuhy. Výběr jmen je v plném proudu, stejně jako výběr majitelů. Individuální fotky si můžete prohlédnout zde.

1. 11. 2014 - vrh A od Černých démonů
     A je to tady, miminka jsou na světě! Porod se nesl ve stejně pohodovém duchu, jako celá Sárčina březost. Sára se navečeřela, prospala a jen půl hoďky před prvním miminkem začala hrabat, takže byla krásně odpočatá a plná síly. Během 5ti hodin přivedla přirozenou cestou na svět 9 vitálních miminek, 5 kluků (3 černé, 2 hnědé) a 4 holčičky (3 černé, 1 hnědou). Díky výborné a zkušené porodní asistentce, kterou jsme měli domluvenou, jsme si porod ve směs krásně užili a pouze se těšili a radovali z nově příchozích maličkých dobrmánků. Ze Sárky je úžasná maminka, je moc hezky mléčná, takže miminka dobře přibírají, aniž bychom přikrmovali. Štěňátka jsou krásně životaschopná, průbojná, snaživá, od prvního dne veliké osobnosti. Snad jim to vydrží! V tuto chvíli jsou maminka i miminka v pořádku a celý koloběh naší domácnosti se točí jen kolem nich. Pro začátek Vám přinášíme první fotografie z věku 3 dnů, které si můžete prohlédnout zde. Další zprávy z porodní bedýnky na sebe jistě nenechají dlouho čekat, zrovna jako individuální focení a osobní představení našich malých Démonků. Kdo mě zná, jistě ví, že se máte na co těšit!

28. 10. 2014 - 57. a 59. den březosti
     Sárky březost viditelně pokročila do konečného stadia a porod se kvapem blíží! Naší hnědulce však dělá jedinou starost pouze další dávka papání (baští 5x denně a i přesto by nás všechny nejraději snědla =o). Jinak je naprosto klidná, extrémně mazlivá, většinu dne prolenoší, nebo se zabydluje v luxusní porodní bedýnce, kterou jsme umístili uprostřed obýváku, aby nás měla všechny hezky nablízku. Tak nám prosím držte palce, ať je příchod miminek mezi nás stejně tak bezproblémový, jako dosavadní průběh Sárčina "těhotenství". Fotky z 57. a 59. dne březosti si můžete prohlédnout zde.

31. 8. 2014 - Krytí (reportáž)
     S majitelem Clause, Tinem Nowrotkem, jsme byla v nepřetržitém kontaktu prakticky od začátku letošního roku. Veškeré písemné formality jsme na plemenné knize ČMKU měli vyřízené již od zimy předešlého roku. Krycí list z DKČR nám přišel začátkem léta, a tak pro přípravu našeho prvního vrhu nezbývalo nic jiného, než vyčkat Sárinčina hárání, které se k veliké radosti nás všech dostavilo ve středu 20. srpna. Na první progesteronový test za panem MVDr. Aloisem Lázničkou jsme se vydali 8. den hárání, ve středu 27.8. Hodnota byla 1,6 a tak jsme podle očekávání jeli na druhý progesteron v pátek 29.8. Jeho hodnota byla již 6,7 a podle ní nám pan Láznička vypočetl nejideálnější dobu ke krytí na sobotní a nedělní večer (pro případ, že bychom chtěli překrývat) a nedělní ráno-dopoledne pro případ, že bychom chtěli krýt pouze jednou. Laicky řečeno, v tuto dobu má být fena na vrcholu cyklu a je největší pravděpodobnost zabřeznutí. Rovněž jsme Sáře během obou odběrů krve nechali provést stěr z pochvy pro zjištění případných infekcí a bakterií. Výsledky obou testů byly negativní.
     V pozdní sobotní odpoledne jsme ve složení mé maličkosti, mojí mamky a naší kamarádky, Jany Konečné (ch.s. Sagarit), vyrazily z Lázu do 400 km vzdáleného Berlína, abychom uskutečnili tolik očekávané krytí naší Sáry. Do Kablow, poklidného předměstí Berlína, jsme s menšími komplikacemi způsobenými opravami silnic, různými objížďkami a také chvilkovým výpadkem navigace dorazily v pozdních nočních hodinách. Tino nás okamžitě přišel přivítat před dům, ukázal nám, kde máme zaparkovat a pozval nás na kávu a menší pohoštění k sobě domů. Seznámili jsme se zde s Tinovou manželkou Dianou, kamarádkou Jane a především úžasným Clausem. První dojmy byly více než kladné! Claus je naprosto otevřený, vitální, zdravě a spokojeně vyhlížející pes přátelského charakteru, který nás od první chvíle vítal, jako by nás znal celý život. Samozřejmě z nás cítil nejen hárající Sárinku, ale také Sendy a Sukču, takže si jistě musel připadat jako v sedmém nebi! Družný rozhovor na sebe nenechal dlouho čekat, až jsme úplně zapomněli na čas.
     Krátce po půlnoci nastal onen kýžený okamžik, přivedli jsme Sáru a v očekávání velikého boje jsme byli připraveni takřka na vše, protože naší hnědku známe a víme, jak moc je dominantní a sebevědomá, věděli jsme, že svůj věneček nedá jen tak někomu a hlavně ne zadarmo. Jaký byl náš úžas, když se Sára po prvním pohledu na Clause a nasání jeho pachu bez sebemenších protestů nechala otočit a pouze za hrdelního vrčení stála jako přikovaná, s ocáskem na stranu, zpevněným hřbetem, bez hysterie a sedání a dělání jakéhokoli bordelu prostě čekala. Naprosto rozhodný Claus nečekal na nic a bez jakýchkoli problémů a asistencí se jal krytí, ke kterému došlo doslova do půl minuty od chvíle, kdy jsme Sáru přivedli. I Tino si pochvaloval, že toto krytí bylo doposud jejich nejrychlejším! Zřejmě mezi Sárkou a Clausem přeskočila jiskra a zamilování bylo vzájemné, z čehož jsem měla obrovskou radost, protože na "promluvení přírody" hodně dám. Však taky má jejich spojení do 5. generace 0% příbuznost!!! Průběh krytí byl dynamický a vášnivý, avšak zároveň harmonický, jako jeho samotný začátek, proto jsme Sárince sundali nachystaný košík, nebyl důvod, aby ho měla na sobě. Claus byl naprosto skvělý, byl gentleman, ale šel si jasně za svým, jeho projev byl vyrovnaný, vůbec mu nevadilo, že stojíme poblíž připravení zasáhnout, kdyby nastaly nějaké komplikace, dokonce se o nás opřel a absolutně neřešil. Oba psi byli svázaní více jak 20 minut a vše bylo prostě ideální. V jednu hodinu ráno nebylo co řešit, a proto jsme na oslavu zdárného průběhu krytí (doufáme, že i úspěšného), bouchli šampáňo a společně se radovali. Kdybych to sama neviděla, nevěřila bych, ale jak je vidět, zázraky se dějí =o) !!! Z těchto všech vyjmenovaných důvodů jsme se proto rozhodli nepřekrývat, neviděli jsme sebemenší důvod - oba jsou mladí, zdraví, krytí bylo přímo ukázkové a v ideálně stanované době...
     Přesto jsme v Kablow přespali a v neděli dopoledne jsme s Tinem vyřídili všechno potřebné papírování, placení, předali si dokumenty od psů, podepsali smlouvy atd. Po té jsme se společně vydali na trénink poslušností a obran a já tak mohla na vlastní oči vidět, a i náležitě zdokumentovat, Clause při práci. Jak byl Claus doma po celou dobu přátelský, temperamentní a vysmátý, jednoduše řečeno takový happy - free, na place se změnil v opravdového Pana psa, co to myslí sakra vážně! Při poslušnosti byl velice ochotný, snaživý, pozorný, rychlý, hbitý, mrštný, kořistník na míček ... na obraně (podotýkám, že tentokrát kousal na Jeny, tzn. ženu, protože jejich obvyklý tréninkový figurant nebyl k dispozici) naopak nekompromisní, razantní, s darem zákusu, vysokou aktivní bojovností a vyštěkáváním a směřováním zloby na osobu, ne na klín... zkrátka a dobře, byla jsem moc spokojená s tím, co jsem viděla a pouze mě to utvrdilo v tom, že Claus byla nejlepší možná volba! Navíc, z hlediska exteriéru - na pracovního dobrmana je vážně moc krásný - největší plus na naší Sárku je asi ten fakt, že je úžasně kvadratický, s rovnými zády, dále pak má silný, krátký krk, výborné úhlení obou párů končetin, krásnou kvalitní srst s tmavým pigmentem i okem, má moc pěknou hlavu s přiléhajícím uchem, střední sílu i výšku kostry a nemá zakroucený, tzv. "prasátkový" ocas.
     V neděli odpoledne, po skončení tréninku, jsme se rozloučili a vydali se na cestu k domovu. Pocity máme více než příjemné a moc si přejeme, abychom se začátkem října po sonografickém vyšetření dozvěděli radostnou novinu, že Sárinka a Claus se stanou hrdými rodiči! Tak nám, prosím, držte palečky, budeme Vás za v času informovat!!!
     Fotky z našeho výletu do Berlína najdete zde. V albu jsou umístěny fotky z Clausovi poslušnosti, obrany a společné foto Sáry a Clause pochopitelně také nesmí chybět. Fotky exteriéru jsme původně také chtěli udělat, ale nebylo vhodné počasí (bylo děštivo), tak třeba jindy. Fotky ze samotného krytí v albu také nehledejte. Za prvé jsme kryli v noci za umělého osvětlení a světelné podmínky tak, i s použitím blesku, nebyly ideální, ale především za druhé, myslím si, že něco tak intimního, jako je krytí, by nemělo být vystaveno drobnohledu veřejnosti (přijde mi to stejné, jako by nás, lidi, měl někdo fotit na záchodě). Ještě tak decentní fotka překřížených pacek psů, ale to je tak vše ;o).
     Závěrem bych ještě jednou touto cestou chtěla poděkovat Janě Konečné zvané Agbárkové, za její pomoc s překladem a krytím - Jani, velmi Ti děkuji!

31. 5. 2014 - Setkání "Béčat" Anibag ve Volenici
     Začátkem května jsme se jeli v rolích pasivních diváků podívat na výcvikový víkend Jara Vnenčáka ve Volenici, kterého se účastnila mimo jiné z řad dobrmanů i Sukči sestřička, Berkeley, a my tak uvítali možnost vidět jí opět po delší době v akci na poli pracovním. Volenici máme coby kamenem dohodil a protože bráška Bubo a jeho páníček Michal bydlí také relativně nedaleko, vyrazili na menší setkání "Béčat" Anibag spolu s námi.
     Po krátkých poslušnostech a odpoledních obranách jsme vyrazili na menší procházku na přilehlou loučku a Bé omladina, tzn. Sukča (Borgia), Bubo, Berkeley a její kámoška Luxa (De Luxe Ebony Queen) se spolu po prvotních rozpacích nakonec pěkně vyřádila. Pár výcvikových, běhacích i společných fotek z tohoto příjemného dne si můžete prohlédnout zde.
     V polovině června plánujeme u nás v Lázu uspořádat další, již oficiální veliký sraz vrhu B Anibag, na který se už moc těšíme, protože zatím máme přislíbenou téměř maximální možnou účast. Tak doufám, že nezůstane jen u slibů a naše psí rodina se sejde se vší parádou... Všichni naši přátelé jsou srdečně zváni!

4. 3. 2014 - Procházka s přáteli
     Podle posledních pár aktualitek z našich stránek to skoro až vypadá, že vůbec necvičíme a pouze venčíme... Vězte ale, že tomu tak není a týdenní tréninky spolu s výcvikovými víkendy jsou naším denním chlebem. Mezi tím ale sem tam vyrážíme i na kondiční společné procházky a jelikož nám sluníčko poslední dobou přeje, foťák nezůstává doma.
     Ne jinak tomu bylo i koncem února, kdy jsme u nás v Lázu vyrazily na společnou procházku s našimi skvělými přáteli, Luckou a Eliškou (Elizabeth di Brittasgang). Na fotkách z tohoto sluncem zalitého dne si jistě povšimnete košíků na našich dobrmankách. Neděste se, důvod je prostý! Teprve nedávno u nás slezl sníh a jistě si umíte představit, jaké poklady ukrýval v podobě výkalů srn, zajíců a vysoké... Jelikož louky, na které chodíme venčit, se nachází v bezprostřední blízkosti lesa, jsou těmito "psími pralinkami" doslova poseté a naše prasnice neznají nic lepšího, než se z otevřených bonboniér do sytosti obsluhovat a doma pak obsah svých žaludků vyprazdňovat zvracením, čemuž odmítám nečinně přihlížet, a tak slečny vyfasovaly náhubky. Navíc v době, kdy přibývá otrav psů, má toto opatření další významné opodstatnění.
     Pokud se chcete podívat na akční, ale i společnou památeční fotku z naší dámské jízdy, odkaz na fotogalerii najdete zde.

2. 2. 2014 - Béčata v Lázu
     Koncem ledna jsme u nás přivítali další milou rodinnou návštěvu, aneb Láz byl opět pod nadvládou dobrmanů! A že se nás tu sešlo docela dost, přesněji 4 kousci z Anibag (1 z vrhu A a 3 z vrhu B), 1 z di Brittasgangnu a 1 z Podolanky. Co mě obzvláště potěšilo byl fakt, že všech 5 mlaďochů z celkových 6 přítomných dobrmánků mělo dlouhý ocásek, takže v podstatě jediná naše babča, coby zástupce ještě té staré gardy, měla kupírovaný ocas. Je pravda, že plně kupírovaný dobrman je nádherný a vypadá úplně jinak než ten v přirozeném stavu, ale upřímně řečeno za sebe jsem moc ráda, že se doba mění a my, lidé, se stáváme moudřejšími a upouštíme od starých zbytečných zvyků, pro které dnes již opravdu není adekvátní opodstatnění!
     Po troše dopoledního cvičení v podobě poslušnostního tréninku jsme odpoledne vyrazili na velmi příjemnou společnou procházku zasněženou krajinou. Akorát naše Sárinka musela jít kvůli hárání zvlášť a dobře jsme udělali, neboť bráškovi Bubákovi, alias Princi Hovínkovi I., jedinému samčímu zástupci naší jinak ryze fenčí skupinky, stačila pořádně zamotat hlavu i naše Sukča, která se také pomalu rozhárávala.
     Akční sluníčkové fotky, které určitě stojí za shlédnutí, spolu se společnou fotkou zúčastněné části vrhu B Anibag, najdete zde. Abyste se mezi dobrmany lépe vyznali, napíšu Vám sem pár poznávacích znaků. Baby Brittannica di Brittasgang - černá fena s kupírovaným ocasem. Agamba Anibag - hnědá fena s červeným obojkem. Borgia Anibag - černá fena bez obojku. Bafira Anibag - černá fena s černo-bílým obojkem. Bubo Anibag - jediný černý pes. Cinta z Podolanky - hnědá fena s řetízkovým obojkem. A nyní již přeji krásnou podívanou =o)!

5. 1. 2014 - Procházka s bráškou Bangem
     Po nedělní brněnské výstavě psů jsme se se Sukienkou (ček.Ch. Borgia Anibag), zastavili na návštěvě u našeho brášky Banga Anibag a jeho paničky Denisy a vyrazili jsme s nimi na společnou procházku. Fotky si můžete prohlédnout zde.

29. 12. 2013 - Sváteční návštěva Agbárků v Lázu
     Během vánočních svátků nás u nás v Lázu potěšili milou návštěvou Agbárci, naše "psí" rodina přes strejdu Bářu (Ch. Caesarion Halit Paša, strejda naší Sárky a Sukči - Agbárkova maminka Galanthus Nobilis Bretagne je babičkou našich ocasatek) a vzdálenou příbuznou Nejdynku (Nadine Halit Paša, příbuzná naší Sendynky - Nejdy prababička Frezie Bohemia Gotika, je babičkou Sendušky). Pár momentek a jednu krásnou památeční společnou fotku z naší sváteční neděle si můžete prohlédnout zde.

14. 7. 2013 - Báječný víkend v Lázu
     Vkládáme akční a společné fotografie z našeho báječného víkendu v Lázu, který jsme strávily se skvělými přáteli, Luckou a Eliškou (Elizabeth di Brittasgang). Prohlédnout si je můžete zde.

1. 1. 2013 - Novoroční procházka
     Na Nový rok jsme u nás v Lázu přivítali milou návštěvu v podobě rodiny "Agbárkových". Nepřijeli sice úplně v kompletní sestavě (jejich dobrmanka Nejdynka/Nadine Halit Paša, právě hárala a byla tzv. "v nejlepším", proto musela zůstat doma a dorazil pouze Sárčin a Sukčin strejda Agbárek/CH. Caesarion Halit Paša), ale to nás od společné procházky neodradilo, zrovna jako ne příliš příznivé počasí pro focení. Přes veškerou nepřízeň osudu to bylo prima odpoledne a i pár fotek jsme pořídili... Můžete si je prohlédnout zde.

10. 12. 2012 - Zima 2012
     Venku se kupí sníh a je tak mrazivo, že už se tam nedá vydržet, natož cvičit! Zdárně tak s holčičkami provozujeme tzv. "obývákové ipo", ale aby úplně neztratily fyzičku, chodíme tu a tam na louku za barák trochu prohnat svaly (a na to je sníh zase naopak to pravé ořechové). Fotky z jednoho takového víkendového odpoledne, při kterém se k nám přidal i bratranec Sendy, Arníček, s jeho paničkou, Luckou, si můžete prohlédnout zde. Za povšimnutí stojí fakt, že do své bublifukové úchylky poměrně spolehlivě uvrtal i naší benjamínku. Takže zatímco Sendy a Sára honí létající talíře, Arny a Sukča vyskakují pomalu až do oblak a chytají bubliny.

13. 10. 2012 - Mistrovství ČR dobrmanů, Volenice
     V sobotu proběhlo Mistrovství ČR dobrmanů, na kterém reprezentovala naši krev Gábina Macounová s maminkou našich dvou nejmladších dobrmanek, CH. Isménou Halit Paša. Gabča s Isou získaly v kategorii IPO 3 bodové hodnocení 0 - 92 -96 a titul Nejlepší obrana Mistrovství! Reportážní galerii s našimi fotkami z tohoto závodu najdete zde.

5. 9. 2012 - Postoje Sárky a Sukie
     Vkládáme aktuální fotky postojů našich dvou nejmladších sestřiček:
Sarah (JCH. Agamba Anibag) necelé 2 roky zde
Sukie (Borgia Anibag) 6 měsíců zde

22. 8. 2012 - U vody
     Během uplynulého, velmi parného prázdninového víkendu jsme na naší chaloupce v Lázu přivítali jednu velmi milou rodinnou návštěvu a sice tetu Hanku, strejdu Přemka, bratránka Víťu, kterého pravidelným návštěvníkům našich stránek jistě není potřeba blíže představovat, a jejich yorkšírka Dantíka. Jelikož nám sluníčko dávalo svou přízeň opravdu výrazně najevo, směřovali naše pravidelné výlety nejčastěji k vodě, v níž jsme nejen my, ale především naše velká plavací smečka, hledali ochlazení. Proto Vám dnes přináším odkaz na fotogalerii z jednoho našeho koupání v Bezděkovském lomu. Nejen vodnické fotky si můžete prohlédnout zde.

20. 7. 2012 - Portréty Sárky a Sukie
     Protože kovářova kobyla chodí vždycky bosa, nemám téměř žádné prezentační fotky našich dvou ocasatek, Sárky a Sukie. A tak jsem se rozhodla to napravit a přináším Vám odkazy na galerie aktuálních portrétů našich nejmladších. Sendy jsem tentokrát vynechala (myslím, že k jejímu velikému potěšení =oD), protože ona již má spoustu krásných fotek, takže opravdu není důvod nosit další dříví do lesa.
Sarah (JCH. Agamba Anibag) 1,5 roku zde
Sukie (Borgia Anibag) 5 měsíců zde

7. 5. 2012 - Sedm statečných
     Jeden krásný slunečný dubnový den jsme si já s mojí mamkou vyrazily na venčení do Šárky spolu s našimi kamarádkami, Péťou a Jančou. A jelikož už máme každá víc jak jednoho dobrmánka, nebyla o psí parťáky nouze, ba právě naopak, sešlo se sedm statečných! Pomalu to vypadalo jako sraz chovky Anibag, protože hned 4 kousky byly z ní (2 Áčka a 2 Béčka). A koho tedy jmenovitě uvidíte na fotkách? Sendy (Baby Brittannica di Brittasgang)- černá kupírovaná fenečka s fialovým obojkem. Sarah (Agamba Anibag)- hnědá ocasatá fenečka s fialovým obojkem. Sukie (Borgia Anibag)- černé ocasaté štěňátko s fialovým obojkem. Cherry (Cherryl Halit Paša)- hnědá kupírovaná fenečka s fialovým obojkem. Sestřičku Sukie, Jeny (Biljana Anibag)- černé ocasaté štěňátko s fialovo-černým obojkem. Brášku Sarah, Arta (Art Anibag)- hnědý kupírovaný pejsek s hnědo-růžovým obojkem. Bruna (Eliot od Sopečné hory)- černý kupírovaný pes s modro-černým obojkem. Opravdu krásná smečka!!! Posuďte sami na přiložených povedených fotkách zde.

4. 5. 2012 - Po stopovací řádění
     Slibované fotky z po stopovacího řádění Sendy, Sarah, Sukie, Cherry a Jeny u nás v Lázu vkládáme zde. Černou největší Sendy a hnědou ocasatou Sáru od sebe snadno poznáte, hnědá kupírovaná Cherrka, díky červenému obojku, který má jako jediná, také nebude problém, ale naše nejmladší sestřičky, Sukie a Jeny, jsou téměř jako dvojčátka a těžko je lze rozeznat naživo, natož na fotkách. Poradím proto, že Sukie má klasický obojek a Jeny polostahovací. Obě ho mají sice fialový, ale Sukie o odstín světlejší než Jeny.

14. 3. 2012 - Výlet s Jančou a Cherry
     Ačkoli od začátku března opět poctivě cvičíme, nebyly bychom to my, abychom si nenašly čas na procházku s přáteli. Tentokrát jsme vyrazily s Jančou a Cherrynkou na výlet do Divoké Šárky. Počasí nám přálo, dobrmanky cítící probouzející se jaro ve vzduchu lítaly od jednoho horizontu k druhému, krásná příroda, milá společnost, jedním slovem prostě nádhera! Momentky, které se mi podařily ulovit během procházky, vkládáme zde. Černou Sendy si na nich jistě nespletete, ale problémy v rozlišení totožnosti můžete očekávat u zbylých dvou čokoládek. Sárka se Cherrkou si jsou podobné jako sestry, a tak poradím, že dobrým poznávacím znamením je nekupírovaný ocásek naší čertice.

3. 3. 2012 - Na návštěvě vrhu B Anibag
     Sobotu jsme strávili v chovatelské stanici dobrmanů Anabig, na muchlací a fotící návštěvě jejich v tu dobu 4 týdenního vrhu B. Miminka jsou samozřejmě, jak jinak než úžasná!!! Jde o naprosto vyrovaný a především vydařený vrh, jak povahově, tak exteriérově! Nároční zájemci o prvotřídní štěňátka proto neváhejte a zavčasu kontaktujte chovatelku, Gábinu Macounovou. Na námi pořízené fotky se podívejte zde.

8. 2. 2012 - Procházka s Péťou, Artíkem a Brunčou
     S Péťou a jejími dobrmaními fešáky chodíme venčit opravdu často, bohužel však s sebou téměř nikdy nenosím foťák. A tak jsem si řekla, že je třeba to změnit a naší skvěle sladěnou smečku je prakticky mou povinností zvěčnit! Povšimněte si na fotkách, kdo že to tam tomu velí... Jestli tušíte nejmenšího a nejmladšího člena, naší divošku Sárku, tušíte naprosto správně! Fotogalerii z jedné z našich mnoha společných procházek pražskou Stromovkou naleznete zde.

LEDEN 2012 - Víkend s Luckou a Arníčkem
     Jeden celý lednový víkend jsme strávili v milé společnosti našich výborných kamarádů, Lucky a Arníčka (Ch. Arny di Brittasgang), na naší chaloupce v Lázu. Naši přátelé dorazili v sobotu krátce po poledni a téměř bez prodlení jsme spolu s nimi vyrazili na několika kilometrovou túru Brdskými lesy. O adrenalinové zážitky nebyla nouze, zejména pak při zdolávání neschůdného lesního terénu, či přejití rozvodněné říčky, nyní spíše veletoku. Ale protože jsme zarputilí dobrodruzi a jen tak se nedáme, nenechali jsme se zastrašit a naší procházku jsme uskutečnili přesně podle plánu. Večer se pochopitelně sedělo, jedlo, pilo, bavilo... psíčci naopak zhluboka oddychovali a nabírali síly na nedělní plánovaný výlet, který bohužel díky uragánu, který ten den vál, nebyl to pravé ořechové pro společensky znavené paničky =o). Na fotečky z něj se podívejte zde.

30. 12. 2011 - Vánoční svátky
     Celé letošní svátky klidu a míru trávíme v kruhu rodinném jak jinak než na naší chaloupce v Lázu v Brdských lesích a máme zde doslova pohádkovou idylu. Vyhříváme se u sálajícího krbu, popíjíme voňavý svařáček, za oknem se kocháme výhledem na zasněženou krajinu, do níž zimní sluníčko opírá své paprsky, v televizi sledujeme pohádky, posloucháme koledy, setkáváme se s příbuznými a přáteli a máme se prostě blaze. Spolu s námi si chvíle volna užívají i naše dobrmanky. Několikrát denně s nimi chodíme na krátké procházky, laskominy na ně číhají na každém kroku a když už je omrzí hlídkování u oken, nebo naše mazlení, přijde návštěva a spolu s ní i nové ruce na hlazení... Jistě chápete, že nikomu z nás se z této zimní romantiky zpět do šedivé Prahy tedy rozhodně ale vůbec nechce! O to víc, když v ní není sníh a ten my přes zimu rádi, zvlášť Sárka ho miluje a vždy se v něm celá rozpumprdlíkuje. Nešlo tedy nevytáhnout s sebou na procházku foťák a zvěčnit naše psí holky v akci. Opravdu nádherné akční fotky na sluníčkem zalitém sněhu z našich letošních vánočních svátků si prohlédněte zde.

19. 11. 2011 - 16. sraz ch.s. di Brittasgang v Divoké Šárce
     Letos chovatelka ch.s. di Brittasgang a naše blízká kamarádka v jedné osobě, Janička Horová, uspořádala kvůli kynologickými aktivitami nabytému roku nás všech pouze jeden srazík své chovky, za to však v pořadí již 16.!!!
     Když jsme si na pozvánce přečetly, že obligátní park Stromovku vystřídá námi oblíbená Národní přírodní rezervace v Praze, Divoká Šárka, těšily jsme se ještě víc, neb tuto lokalitu Prahy 6 máme velice rády a sami sem během roku několikrát vyrazíme na venčení. Máme to sice přes kus Prahy, ale příroda, která se v Šárce nachází, stojí za to! Jako bychom se ocitly na ostrově zeleně, kde po hlavním městě není ani památky. Divoká Šárka o rozloze 25,4 ha se rozkládá podél Šareckého potoka, který se vlivem času zaryl hluboko do skal tvořených buližníky a břidlicemi. Tím vytvořil 2 km dlouhý průlom se dvěma hlubokými soutěskami. Ale nejsou tu jen nádherná panoramata vysokých skal, nýbrž i spousta přírodních i asfaltových cest protínajících širé louky i převážně listnaté lesy. A tuto idylickou oázu klidu uprostřed hektické Prahy uvítali jistě i vzdálenější účastníci našeho srazu, jelikož se nachází sotva pár minut jízdy od pražského okruhu, čili dopravní ruch velkoměsta sotva zahlédli.
     Nesešlo se nás sice mnoho, ale o to víc jsme si příjemnou rodinnou procházku užili! Celkem nás bylo 15, 8 lidí a 7 pejsků, z nich pak 6 dobrmanů. Z vrhu A diBG nepřijel vůbec nikdo, takže si od nás majitelé mohou připsat jeden veliký černý puntík =o)! Omluven byl pouze Arníček, který by díky zranění nožky procházku náročným terénem nezvládl. Z vrhu C a D diBG přijel vždy jeden zástupce, ale z čeho jsem měla já osobně největší radost, to byla účast našeho vrhu B diBG, jelikož nás zde bylo snad vůbec poprvé úplně nejvíc =oD!!! A teď hezky všechny vyjmenovat... Samozřejmě nechyběli organizátoři celé akce, manželé Jana a Míra Horovi se všemi třemi svými holčičkami, veteránkami Brittou a Matyldou, a v neposlední řadě také mladicí Růženkou. Pochopitelně ani já, má mamka a naše dobrmančí duo Sendy & Sarah jsme si procházku nenechali ujít. K naší veliké radosti se na nás až z Brna přijeli podívat manželé Jurkovi se Sendynčiným bráškou Wolfíčkem. Sourozenci jsou si tááák podobní. A to nejen fyzicky, ale kupříkladu posedlost po míčku je u nich také více než citelná. Vrh D pak neváhali reprezentovat Gabča, Petr a jejich střeštiprdlo Dantík, který si asi nejvíc ze všech rozuměl právě s naší hnědulkou (nejen blízký věk, ale především ona bláznivost je pojila a činila z nich parťáky na blbnutí).
     Dvouhodinová procházka utekla v družném rozhovoru vážně rychle, a proto jsme se rozhodli strávit ještě pár společných chvil v opodál stojícím McDonaldu u něčeho dobrého na zub. Poté již nezbylo než se rozloučit. Doufám, že další srazík na sebe nenechá dlouho čekat a kdo ví, třeba se prvně v historii Briťáků spojí venčení i s přínosným výcvikem a následnou grilovačkou, u nás by azyl pro akci podobného ražení byl, tak si tento nápad nechme projít hlavou ;o)!!!
Foteček není mnoho, ale stojí za shlédnutí, odkaz na ně je zde.

28. 10. 2011 - MR FCI Smiřice
     Předposlední říjnový víkend se konala jedna z nejvýznamnějších výcvikových akcí letošního roku a to Mistrovství republiky všech plemen podle IPO3 ve Smiřicích. Mezi konečným počtem kvalifikovaných a startujících 30ti belgických a německých ovčáků jsme měli hned dva dobrmaní zástupce, Ch. Isménu Halit Paša a Ch. Alexu Sheridano le Fano. Obě dobrmanky spolu se svými psovody hájily naše plemeno se ctí a ostudu určitě neudělaly, právě naopak!
     Kvůli sobotnímu svodu naší Sáry jsme přijeli na fotbalový stadion do Smiřic až krátce po poledni, a tak jsme bohužel nebyli přítomni všem výkonům. Naštěstí nám ale neuniklo cvičení ani jednoho z těch závodníků, na které jsme se nejvíce těšili (tedy až na poslušnost Alexy s Luďkem). Ze soboty na neděli jsme pak přespali v nedaleké Jaroměři, abychom poslední den mistrovství už o nic nepřišli.
     K výkonu Gáby s Isou musím říct, že k umístění na bedně chyběl kousek a to především závodnického štěstí. Na stopě Isména předvedla kvalitní práci, ale první předmět, který zalehla o chvilku později (měla ho u zadku), jí nebyl počítán a to holky stálo potřebných 7 bodů. Na poslušnosti naše sehraná dvojka předvedla, pro ně již klasicky krásný a temperamentní výkon. Bohužel však klasický i v případě vysílačky, za níž je opět čekala největší bodová ztráta. Na obraně si pak ohnivá Isména vše vynahradila a podala fenomenální výkon, který byl ohodnocen druhou nejlepší obranou. V celkovém součtu bodů jim pak byl udělen ještě druhý titul CACT, a tak se naše šikovná děvčata zase o kousek přiblížila k zisku cenného titulu Šampiona práce!!!
     A kdo byl první? Zcela po zásluze Lucie Kaločová se svou Dixinkou/ Dagger de Alphaville Bohemia!!! Je to až neuvěřitelné, jak vyrovnaný, skvělý a precizní výkon ve všech třech disciplínách na různých závodech a mistrovstvích Lucka s Dix podávají po celý letošní rok. Už jen za to si titul Mistra ČR pro rok 2011 zaslouží.
Pár výsledků a fotografií z akce níže:

1. Dagger de Alphaville Bohemia (BOM) + Lucie Kaločová: 95-97-99, tiul CACT
Nejlepší poslušnost i obrana mistrovství (fotografie zde)
6. ISMÉNA HALIT PAŠA (DOB) + GÁBINA MACOUNOVÁ: 88-91-98, TITUL CACT
2. NEJLEPŠÍ OBRANA MISTROVSTVÍ (fotografie zde)
18. Alexa Sheridano le Fano (DOB) + Luděk Šilhavý: 94-89-86 (fotografie zde)

A nakonec ještě fotografie ze závěrečného vyhlašování vítězů, úspěšných závodníků na stupních vítězů, pózování s poháry a skupinkové fotky na milion způsobů zde.

18. 10. 2011 - Podzim
     Tak jako padají listy našich kalendářů a neochvějně se blíží konec roku, tak opadává listí ze stromů, podzim je v plném proudu a zima bezostyšně klepe na dveře. Proto se snažíme užívat poslední slunečné dny, jak jen to jde. Na více skutečně velmi povedených akčních fotografií z podzimních radovánek našich dobrmanek se podívejte zde.

1. 10. 2011 - MR dobrmanů Velké Němčice
     První říjnový víkend se konalo Mistrovství republiky dobrmanů podle IPO3 a také Junior Cup v IPO1. Jako správní fandové sportovního vyžití dobrmanů jsme si ho pochopitelně nemohli nechat ujít! Nebyl to však jediný důvod naší účasti! Mamka naší Sáry, Isména Halit Paša, spolu se svou šikovnou psovodkou Gabčou, byly nahlášeny do kategorie IPO3, a proto bylo naší nevyslovenou povinností jet holky podpořit přímo na místo!
     Myslím, že svého úkolu jsme se zhostily důkladně, jelikož jsme do Velkých Němčic, vesničky ležící kousek od Brna, přijeli již v pátek na oficiální trénink. Po něm následovalo losování, slavnostní zahájení mistrovství a v neposlední řadě výborná grilovačka! Jelikož Gabčin los nebyl tím nejšťastnějším (bohužel si vybrala konzervu s nejvyšším, a ještě ke všemu sudým číslem, což pro laiky znamená, že šla na plac až jako poslední a navíc prvně na odložení), bylo nutno zapít žal, a proto jsme se do penzionu, kde jsme byli společně ubytováni, dostali až něco kolem půlnoci.
     Druhý den pak již začalo samotné mistrovství. Rozhodčím na stopy byl pan Jiří Vychodil a poslušnosti s obranami si přijel ohodnotit pak Josef Klíma. Jako figuranti byli vybráni Radek Kupka a Jan Böhm. Do Kategorie IPO1 bylo nahlášeno 6 závodníků. Dopadli následovně:

1. Abba z Lanštorfa + Kateřina Krejčí: 98-90-92, Nejlepší stopa, poslušnost a
obrana v Junior Cup IPO 1 (fotografie zde)
2. Frank Brynal Gold + Vladimír Bohaboj: 90-83-81 (fotografie zde)
3. Fredy Gumby + Michaela Plívová: 60-78-90 (fotografie zde)
4. Nomi Halit Paša + Jindra Lefnerová: 70-64-70
5. Kimberly Gold Mičer + Jitka Janichová: 13-79-83, Nejmladší pes mistrovství
(fotografie zde)
6. Valdéz Halit Paša + Radek Kahula: diskvalifikován
fotografie vítězů v IPO1 zde

     V kategorii IPO3 bylo přihlášeno 7 závodníků, ale Urian Miratio s Danielou Cahovou nakonec nenastoupili, a tak soutěžilo taktéž 6 účastníků. Výsledky jsou níže:

1. A´Sara Nigre from 14th Meridian + Marie Klvaňová: 92-82-94, Nejlepší stopa
v IPO3 (fotografie zde)
2. ISMÉNA HALIT PAŠA + GÁBINA MACOUNOVÁ: 71-90-95, NEJLEPŠÍ
POSLUŠNOST A OBRANA MISTROVSTVÍ (fotografie zde)
3. Iris z Danova + Alfred Gutter: 84-77-73 (fotografie zde)
4. Felicita Passo Doble + Marta Brtníková: 56-61-78 (fotografie zde)
5. Eirin Passo Doble + Miroslav Řepa: 32-83-67 (fotografie zde)
6. Efrita Brynal Gold + František Dočekal: 30-61-6 (fotografie zde)
fotografie vítězů v IPO3 zde

     Všem zúčastněným velmi gratuluji, děkuji za reprezentaci plemene a příště se těším opět nashledanou!

16. 8. 2011 - Baywatch, dobrmaní hlídka
     Celé léto trávíme skoro každou volnou chvilku u vody. Jednak Sendynka miluje plavání (je to hotová vydra), dostává se díky němu do skvělé formy bez zbytečného namáhání kloubů a zatěžování srdíčka, a také posiluje svaly zad a krku, a za druhé učíme Sárinku plavat. Což je úkol nelehký, protože zprvu o vodičce nechtěla ani slyšet, dávala si veliký pozor, aby si nesmočila jediný chloupek, dobrovolně do ní zkrátka nechtěla ani za nic. Musela jsem ji tedy dopomoct a malinko do ní strčit, aby si namočila tlapky. Sárka nevypadala zrazeně, naopak spíš potěšeně, že má prvotní rozpaky za sebou, a s vodou se zblízka seznamovala. Od té doby do ní sama vbíhala, ale pouze po hrudníček, tzv. se brodila. Po nějaké době, abych ji vodu hned nezošklivila, jsem ji v náručí odnesla dál od břehu a ona udělala svá první tempa. Hrozně jí to bavilo a začala tohle dobrodružství vyhledávat, pro míček či klacík se neohroženě vrhala do hlubin a radostně se potápěla. Ještě nemá úplně osvojený grif správného plavání, zadeček jí trochu padá ke dnu a předními nožkami šermuje zbytečně moc vysoko nad hladinou (od pacek jí pak tryskají gejzíry vody a ona opravdu vypadá, že se topí), ale zlepšuje se každým dnem. Navíc voda je již její kamarád, statečně v ní, díky Sářině odvaze, spolu se Sendy řádí, takže se nebojím, že by jednoho dne neplavaly bok po boku.
     Jednoho červencového víkendu nás na prohlídku svého nového domečku, a také na milou návštěvu s výborným pohoštěním, pozvala má výborná kamarádka, Lucka, panička Sendynky lásky, jejího psího bratrance Arníčka (Ch. Arny di Brittasgang). Příležitost k přátelskému setkání s nimi i téměř celou rodinou Novotných jsme pochopitelně rádi využili a v sestavě já, má mamka, bratránek Víťa a naše (prozatím) dvě dobrmanky, Démonské duo S & S, jsme naskákali do auta a vyrazili z chaty v Lázu do pár minutek vzdálené vesnice Obecnice, kde Lucky úžasné, nově se rodící bydliště spočívá. A protože den naší návštěvy se skutečně vydařil a bylo úmorné vedro, vzala nás Lucka zchladit k místnímu krásnému rybníku zvanému Octárna (vypadá jako dvojče našeho Lázského), což jsme s radostí přivítali, Sárka dostala možnost dalšího zdokonalování se v plavání, Sendy mohla volno trávit při své oblíbené činnosti a my, lidičky, jsme si také rádi smočili rozpálená těla. Uchýlili jsme se na malé písčité pláži a naše dobrmaní trio mělo o zábavu postaráno. Chlupáči se změnili v hotovou Baywatch- pobřežní, totiž dobrmaní hlídku. Kam se na ně manekýni v červených plavečkách hrabou, ve srovnání s našimi plavčíky jsou to úplní žabaři! Posuďte sami na přiložených dokonalých momentkách zde a zde.

21. 6. 2011 - Procházka s Bonie v Hostivaři
     Před pár dny jsme se domluvily s kamarádkou Katkou a vyrazily jsme do Hostivaře na společné venčení našich tří dobrmanek- Sendy, Sarah a Bonie (Bealy Artep Moravia). Naše dvě ocasaté mladice, Sárka s Bončou, spolu lítaly rychlostí světla. Když pak do her vstoupil i míček, přidala se pochopitelně k řádění i naše Sendy. Holky běhaly sem a tam, střídaly se v nošení balónku a vedro nevedro dováděly o 106. Až jsme museli Sendy na chvíli přivázat a nechat ji nedobrovolně odpočinout, pro míček by padla a pokaždé u něj musela být první… Myslím ale, že přestávky k nabrání dechu ráda využila i omladina, která také ulehla do trávy a chladila se. Škoda jen, že Hostivařská přehrada je vypuštěná díky stavebním pracím, které na ní v plném proudu probíhají, a z našeho původně plánovaného plavání, které zejména Sendy a Bonie milují, nebylo nic. Holt příště musíme vyrazit ke Katce a třeba se nám i podaří naučit hnědulku Sárku plavat. Ta se k vodě zatím nestaví odmítavě, ale plavání ještě nezkusila a tady by mohla mít dobrou motivaci a vzor dokonce hned dvou zdatných plavkyň.
Fotečky z procházky si prohlédněte zde.

29. 5. 2011 - Na návštěvě u Kravalla
     Minulou neděli jsem si já a moje kamarádky, Jana Horová a Míša Hořejší, udělaly „maličký“ výlet a to až do Německa. Spolu s námi jela i Růženka (Corleona Lady di Brittasgang) a moje Sára (Agamba Anibag). Důvodem naší zahraniční cesty bylo osobní poznání skvělého německého plemeníka Kravalla v. Shmiedbauergut. Musím říct, že jsem se na setkání s ním moc těšila, ale zároveň jsem byla poměrně nervózní. Jistě to znáte, z internetu jste si na nějakého psa udělali obrázek, ale v reálu může být vše jinak, navíc o Kravallovi již také koluje spousta informací, které utváří Vaší virtuální iluzi, a tak už jedete s jistým očekáváním. S potěšením musím napsat, že Kravallo mě na živo okouzlil ještě více, než jsem si mohla přát.
     Jakmile nás Helmut, páneček Kravalla, vřele přijal ve svém domě a pustil k nám Kravalla, mé oči patřily už jenom jemu. Se všemi se mile přivítal a už se začal seznamovat s našimi psími holkami. Byl prostě hrozně milý a vyrovnaný, to člověka praštilo do očí okamžitě. Čeho jsme si dále nemohli nevšimnout byla Kravallova výrazná a krásně modelovaná hlava. Je prostě nádherná! Ač to na některých fotkách nevypadá, je opravdovou dominantou jeho atletického a vymakaného těla ideální výšky. Navíc nasedá na krátkou a opravdu silnou býčí šíji, jež navazuje na skvěle osvalené tělo, takže působí harmonicky. Díky svalům, které mu hráli po celém tělo, bylo také vidět, že Kravallo je opravdu ve skvělé kondici a s pohybem rozhodně nemá problém. A to mu bude už 9 let! Přesto energicky běhal a dováděl jak mladík v nejlepších letech.
     Jestli si získal mě, pak mé Sáře doslova učaroval. Po celou dobu návštěvy se od sebe Sára s Kravallem nehnuli a i přes hrozné vedro spolu neustále nějak laškovali. Když už měli dovádění dost, lehli si alespoň vedle sebe do stínu garáže stojící opodál a spokojeně oddychovali a chladili se. Bylo krásné je sledovat. A Kravallo, ten byl celou dobu projevem naprosto báječný… Moc lituji toho, že mi na krytí Sárinky nepočká, přeci jen to by mu bylo již nějakých 13 let a to už je na krytí vážně až moc. Je to ale škoda, Sára mi jistě neodpustí, opravdu si Kravalla zamilovala. A já vlastně taky. Je to ohromný Pan pes, jak povahou, tak překvapivě pro mě i vzhledem. Čím víc krve zanechá v pokolení dobrmanů, tím lépe pro nás (o kvalitách jeho PP ani nebudu mluvit).
     Výlet to byl opravdu parádní, jsem moc ráda, že jsem jela. Nejen, že jsme se s holkami cestou od srdce zasmály, ale také proto, že jsem mohla na vlastní oči vidět jednoho z nejlepších krycích psů naší doby. Díky Míše, která na rozdíl ode mne nelenila a i přes nepříznivé světelné podmínky nám pořídila pár fotek, se můžete i Vy, návštěvníci našich stránek, podívat na záběry, které odhalují Kravalla mimo závodnický plac a ukazují nám ho v domácí atmosféře. Fotky z milé návštěvy u Kravalla si můžete prohlédnout zde.

22. 5. 2011 - Výstavní trénink
     Protože nás v červnu čeká pár výstav a protože zastávám názor, že bez dobrého předvedení by neměl mít pes nárok na pěkné hodnocení, ať vypadá jakkoli, začala jsem s oběmi holčičkami více trénovat prezentaci v kruhu. Sendy, ač ostřílenému výstavnímu matadoru, opakování neuškodí a Sára, ač šikovná modelka dorostenka, si vystavování potřebuje upevnit. Na fotky z jednoho z našich výstavních tréninků se podívejte níže:
Sendy zde
Sára zde

27. 4. 2011 - Stromovka pod nadvládou dobrmanů, aneb naše venčící partička
     Pravidelně, několikrát do týdne, vyrážíme venčit do pražského parku zvaného Stromovka. Nejen, že je to největší zelená plocha vhodná k procházkám se psy, kterou máme nejblíže, ale také je to psí Václavák, nejvhodnější místo pro socializaci a správný duševní vývoj mladých pejsků. Naše venčící, ryze dobrmaní partička se už pěkně rozrostla. Ptáte se, kdo mezi nás patří? Hned Vám s radostí všechny naše členy vyjmenuji. Tak samozřejmě jsem patřím já, má mamka a naše prozatím dvě dobrmanky, téměř pětiletá černá holčička Sendy (GCH. Baby Brittannica di Brittasgang) a plně nekupírovaná téměř půl roční hnědá holčička Sára (Agamba Anibag). Dále pak naše kamarádka Janička se svou dvouletou hnědou dobrmaní slečnou Cherry (Cherryl Halit Paša). Potom také má kamarádka Péťa se svými dvěma dobrmaními kluky, téměř čtyřletým černým fešákem Brunem (Eliot od Sopečné hory) a téměř půl ročním bráškou naší Sáry, Artem (Art Anibag). Nesmím zapomenout ani na naši další kamarádku Janu a její tříletou černou dobrmaní krasavici Nairu (Jch. Bonaira Black Dancer). Nu a jako poslední do našich řad přibyl plně nekupírovaný téměř roční černý pejsek Cid (Cid Bono Bohemia Superb) se svou milou paničkou.
     Jak si jistě všimnete, v těchto našich celkem sedmi dobrmanech je zastoupeno přesně šest českých chovatelských stanic dobrmanů (Brittasgang, Anibag, Halit Paša, od Sopečné hory, Black Dancer, Bohemia Superb). Kamarádíme se tedy opravdu s každým, bez rozdílu nad tím, odkud jaký pejsek pochází, stačí jen, aby byl dobrman hodný, nerval se a nevyjížděl, my si rozuměli s páníčky a už se může jít venčit. Na dobrou povahu klademe opravdu důraz, jsme sebranka všech různých věků a pohlaví, ale přesto si zakládáme na tom, že naši dobrmani spolu skvěle vychází a naše venčení jsou tak krásnou relaxační idylkou uprostřed toho týdenní shonu, kdy my, páníci, tlacháme (jak jinak než o těch našich chlupáčích) a také sledujeme, jak si spolu ti naši kamarádi pěkně brázdí zákoutí parku, bok po boku, s úsměvy na tlamičkách a bez zbytečných pošťuchování, která vedou ke sporům.
     Na fotky z jedné z našich mnoha hromadných dobrmaních procházek Stromovkou se můžete podívat zde. Ve skupince nám tentokrát chybí Jana s Nairinkou, které výjimečně nemohli přijet spolu s námi.

21. 4. 2011 - Sarah (Agamba Anibag)- 4,5 měsíce
     Nové portréty sedů a hlav naší krasavice Sáry (Agamba Anibag), na kterých jí je 4,5 měsíce, najdete zde.

23. 3. 2011 - Výstavní trénink s di Brittasgangem II.
     Během jednoho březnového víkendu jsme spolu s chovatelskou stanicí dobrmanů di Brittasgang uspořádali v pořadí již druhý hromadný výstavní trénink. Sešli jsme se na něm skutečně v hojném počtu. Pokusím se nás vyjmenovat a na nikoho nezapomenout. Přišli jsme tedy v tomto složení- já, mamka, bratránek Víťa, Sendy (Baby Brittannica di Brittasgang) a Sarah (Agamba Anibag) + Jana a Růža (Corleona Lady di Brittasgang) + Gabča, Petr a Dante (Druss di Brittasgang) + Petra, Pavel a Britta (Dolce Britta di Brittasgang).
     Celý trénink jsme pojali jako takovou výstavu na nečisto, takže jsme nejprve prohlédli zuby, Dantíkovi zkontrolovali kulky, a pak se pejsci předvedli jednotlivě v klusu a v postoji. Statiku jsme trénovali ve dvou verzích- doublehandling, čili vystavení pejska handlerem za asistence pomocníka/lákače, a pak klasické předvedení pejska samotným handlerem. Pořadí nastupujících pejsků bylo řízeno výstavním harmonogramem, čili první šel černý mladý pejsek Dante, druhá šla černá mladá fena Britta, třetí šla dospělá černá fena Růža, jakože ve třídě otevřené, čtvrtá šla dospělá černá fena Sendy, jakože ve třídě šampionů, a poslední šla hnědá fenečka Sarah, jakože ve třídě štěňat. Všichni pejsci do jednoho byli opravdu úžasní a moc šikovní, zrovna tak jako jejich páníci, kteří se do cvičení předvádění vrhli s opravdovou vervou a nasazením, čehož si velmi cením! Dante nás ohromil svou krásnou velkou hlavou, Britta zase úžasným pohybem (bude pokračovat v tradici skvělých chodů Brittušek z Briťákova), Růža byla samé překvapení, zdálo se, že ji vystavování začne snad i bavit, Sendy byla prostě profík jako vždy a malá Sára byla bez pochyby to nejšikovnější štěňátko na světě. Za co bych ještě ráda všem zúčastněným poděkovala byla teamová spolupráce, v jejímž duchu se celý náš kurz odehrával. Každý pomáhal každému, bylo to vážně skvělé, být tam jako celek a ne za jednotlivce. A jelikož se řídíme heslem J.A. Komenského, které zní „škola hrou!“, tak jsme mezi naším tréninkem udělali i pár přestávek, ve kterých si pejsci oddychly od pekelného soustředění a pěkně se spolu proběhli.
     Protože jsem se jala fotodokumentace celé naší společné akce, můžu Vás nechat nahlédnout pod naší pokličku a ukázat výsledky snažení nás všech. Za vyfocení mých holek, Sendušky a Sárušky, děkuji mému bratranci Víťovi a za pomoc s jejich předvedením pak mé mamce a Janině. A teď už fotečky:
Dante zde
Britta zde
Růža zde
Sendy zde
Sarah zde

21. 3. 2011 - Ranní procházka parkem
     Jedno krásné slunečné víkendové ráno jsme vyrazili na milou procházku do našeho oblíbeného parku Stromovka spolu s Janou, její dobrmankou Nairou (Jch. Bonaira Black Dancer) a v neposlední řadě mým bratránkem Vítkem, který za námi opět přijel vláčkem až ze své rodné vísky Rviště, a byl nám tak vítaným členem společné expedice.
     Naše dobrmanky jsou velké kamarádky, jelikož se téměř každý všední den vídají při společném venčení v Grébovce, a tak tvoří sehrané trio. Tentokrát od nás slečny nevyfasovaly míček, a proto si musely vystačit sami se sebou. To by ale nebyly filutky dobrmanky, aby se o nějaký ten aportík nepostaraly! Holky vzaly útokem veškeré klacky, které jsme na procházce potkali. Jak si jistě hbitě odvodíte z názvu parku Stromovka, jehož pojmenování nám nabízí jediné možné vysvětlení a to, že park je plný stromů, je tudíž stejně tak i plný klacků, větví a jiných kusů dřeva. Dřevorubkyně, na které se naše hnědočerné komando v tu ránu přeměnilo, tak měly opravdu na každém kroku nadbytek materiálu pro své lumpačení. Přesto byl pochopitelně nejatraktivnější ten klacek, který držela v tlamičce ta druhá, a tak holky běhaly štafety (samozřejmě předání nebyla dobrovolná, spíše jedna druhé a třetí klacky štípaly).
     Celou procházku jsme se neustále potkávali s nádhernou italskou ohařkou, která mi doslova učarovala. Měla tak ladný a okouzlující pohyb, že jsem se neubránila a fotila jí téměř vždy, když jsme se míjeli. Byla opravdu nádherná. Nakonec jsme se daly s její paničkou do řeči a vzájemně si sdělily, jak obdivujeme pejsky té druhé. Naše dobrmaní zastoupení chválilo kadenci klusu ohařky a paní zase složila nejednu poklonu přátelským a vyrovnaným povahám našich dobrmanek. Měla prý kdysi také dobrmana, psa, ale podle jejích slov to byl uzlíček nervů (neměl PP a zachránila ho z útulku).
     Co ještě musím z procházky zmínit, bylo setkání s překrásnými kladrubskými vraníky městské policie. Opět jeden kras, který poutal naše oči a můj objektiv. Sendynka se chtěla jít s koňmi pozdravit, zná je jako hodné velké pejsky, se kterými na naší chalupě chodíváme na společné toulky loukami, ale bohužel jeden z koníků její přiblížení se k nim nepochopil jako přátelské gesto a po Sendy vší silou vykopl a splašil se… Sendy zprvu moc nechápala a nevěřícně koukala, jak vraník mizí vdál, a pak se poněkud smutná vrátila zpátky k nám. I Sára si dopřála během procházky trochu toho adrenalinu a to v podobě lovu Nairinky. Jak ta si na ní dovoluje! A chuděrka Nairinka jí všechny nálety s takovým klidem toleruje, je vážně ohromná a náš prťousek její dobroty zneužívá. Na jedné fotce je dokonce vidět, jak se jí zahryzla do ocásku a nechala se tahat… No prostě ďáblík, růžky na ouškách nemá pro nic za nic!
     Procházka se nám opravdu vydařila. Já vím, říkám to vždy, ale když ono to tak prostě je, máme na povedená venčení zkrátka štěstí. Posuďte sami ve fotogalerii zde.

11. 3. 2011 - Přesilovka hnědáčků
     Na členské schůze DKČR chodíme pravidelně od té doby, co máme Sendynku, a proto letošní rok nebyl výjimkou. Schůze proběhla tradičně podle zaběhlého harmonogramu v kuželně-baru v Šestajovicích. Hlavní projednávanou změnou letošního roku bylo zrušení bonitace prvotní a zavedení základní bonitace nové podoby, čili německé mezinárodně uznávané zkoušky chovnosti zvané ZTP, ovšem bez prvků obran... O povinném kompletním vyšetřování srdcí před použitím jedince v chovu zde nebylo řečeno opět ani ň, zřejmě to není dostatečně závažný problém v chovu dobrmanů na rozdíl třeba od dysplazií kyčelních kloubů, jehož vyhodnocení bylo věnováno mnoho času vyčleněného pro schůzi.
     Na této slavnostní sešlosti všech členů klubu jsme se potkaly s mnoha přáteli, například jmenuji Marcy, paní Petrbokovou, Janu Frimlovou, nově poznanou kamarádku Hanku a mnoho dalších. Sedly jsme si všichni pěkně pohromadě a utvořily nepřehlédnutelnou, a také nepřeslechnutelnou, klaku zasedání. Sára celou schůzi v klidu prospala po našem boku na židli vedle nás, kde jsme ji udělaly pelíšek z našich bund. Byla hodňoučká, nikdo o ní ani nevěděl. Sendy a Agbar (Jana Konečná spolu s Baříkem jeli totiž na schůzi s námi a strávili u nás v Praze celý víkend, protože jsme měli na neděli výcvikové plány) vzorně čekali v autě. Za tuto jejich psí oběť od nás samozřejmě ale vyžadovali odpovídající kompenzaci, kterou jsme jim, jako správní páníčci, pochopitelně předem zajistili. Už před schůzí jsme si na netu psaly s výše zmíněnou Hankou Friessovou a domluvily jsme se, že po schůzi vyrazíme na společnou mezichovatelskou procházku a konečně se poznáme na živo.
     A jak jsme se domluvily, tak se také stalo. Okamžitě po skončení schůze jsme nasedly do aut a po dlouhém přemýšlení, kam jet, jsme vyrazily do našeho starého známého hostivařského lesoparku. Na naší procházce se sešli hned čtyři dobrmani, neobvykle tři hnědí a pouze jeden černý, takže jsme tu měli slušnou přesilovku hnědásků. Všichni naši dobrmani byli po jednom kousku ze čtyř chovatelských stanic dobrmanů ČR- di Brittasgang, Anibag, Halit Paša a Coldplay. Pro kompletnost je tedy vyjmenuji- Sendy (Baby Brittannica di Brittasgang), Sarah (Agamba Anibag), Agbar (Caesarion Halit Paša) a Cara (Caramella Coldplay). Na venčení jsme měli ideální podmínky, bylo teplo a slunečno a díky tomu se náš výletík protáhl na téměř dvou a půl hodinový špacír. Pejsci se okamžitě skamarádili a stala se z nich jedna velká smečka. Sára se moc pěkně zapojovala do her velkých „příbuzných“ a musím říct, že si na ně místy i dost dovolovala, divoška jedna. Evidentně věděla, že jsou hodní a budou jí její štěněcí nálety velkoryse tolerovat, protože kdyby jen malinko chtěli, zašlápli by našeho prťouse do země, ani by o tom nevěděli. Sendynka ten den byla zřejmě ohromně šťastná, jelikož se stále válela na zádech a podle toho její kožíšek také vypadal. Možná, že se hlínou snažila obarvit nahnědo, aby zapadla do tlupy =o)! Agbárek byl jako u vytržení, tři ženské jen pro něj… A to ještě ne jen tak ledajaké ženské. Cara po hárání, Sendy před, přijel k nám z domova, kde mu hárala Nejdynka, no neměl to chlapec jednoduché. Přesto se ke všem ostatním pejskům/samcům v parku choval přátelsky, ale nejvíce zájmu pochopitelně věnoval našim dobrmankám. Možná ještě trochu víc Carušce, než Sendy, která začala maličko žárlit a do jejich námluv jim malinko vstupovala a ujasňovala jim, která že fenka je tu ta nejstarší, čili nejžádanější. Cara to, myslím si, ale spíš ocenila, jelikož ve chvílích, kdy Sendy buzerovala Bářu, že je to její chlap, měla ona prostor ke hrátkám se Sárkou, která jí fascinovala už na schůzi. Jak jsme se od Hanky později dozvěděly, Caramelka totiž psí miminka doslova zbožňuje a je na ně až ujetá. Sára si její přízně považovala, konečně si ji taky někdo z velkých pořádně všímal, když teď strejda Agbárek neměl na neteřinku čas v zájmu zachování plemene a Sendy pro změnu hlídala Agbárka, kde že to sémě hodlá rozšiřovat =o).
     No, co bych to dlouze popisovala, podívejte se na nádherné momentky zde, mluví za vše a jistě i na Vás, nezúčastněné, přenesou příjemnou atmosféru toho našeho krásně stráveného dne. Procházka to byla opravdu dokonalá, celou jsme ji prošvitořily v bezva společnosti, Hanka i Caruška jsou moc fajn baby, inu doufám, že si tuto akci zase brzy zopakujeme!!

8. 3. 2011 - Domácí hrátky našich dobrmanek
     Nové a vydařené fotky domácích her našich dvou dobrmaních čertic naleznete zde. Tentokrát je galerie zaměřena na jejich lumpačení s početným arsenálem hraček, který holky vlastní. Například jde o gumové hračky všech tvarů, barev, funkcí a velikostí, přetahovací uzlíky rozdílných délek a materiálů, plyšová zvířátka, tenisáky nové i „zajeté“, spoustu jiných balonků a vůbec mnoho dalších hračiček. Podotýkám ale, že pokud mluvím o baloncích, musí být bez šňůrek, jinak by pak totiž se Sendy nebyla řeč, přesněji hra, o míček na šňůrce se totiž s nikým nedělí. Takhle si holky klidně mohou hrát s jednou hračkou a nenastane žádná přenice. V rozmanité škále těchto jejich domácích hraček však u našich dobrmanek přeci jen jedna hračka malinko vede. Nad ostatními zvítězil jeden míček, jak jinak, a není to jen tak ledajaký míček! Říkáme mu modrý pískáček. Tuto přezdívku si vysloužil, protože je z modré měkoučké gumy a píská. Když to s ním holky rozjedou, to je ale koncert! Mají ho moc rády a vždy se předhání, která ho bude mít. Přikoupili jsme jim tedy ještě jeden hodně podobný pískací míček, akorát červený, v domněnce, že každá bude mít svůj, ale jak správně tušíte, ten modrý je prostě lepší.

2. 3. 2011 - Jídelníček našich dobrmanek
     Naše slečny krmíme tzv. kombinovanou stravou, což znamená, že BARFujeme a k tomu místo obilných příloh dáváme super-prémiové granule značky Orijen, jež byly Glykemickým Institutem (nezávislá a nezisková instituce uznávaná vládou Kanady, USA a Velké Británie) zvoleny držitelem ceny Nejlepší krmivo roku 2009 až 2012. Pokud jde o BARF, jeho hlavní složkou skladby krmné dávky je syrové maso. My krmíme převážně hovězí svalovinou pro její vysoký obsah vitamínů a také chutnost, kterou místy prostřídáme s rybami (pangas aj.). Druhá nepostradatelná složka BARFu je strouhaná, nebo krájená syrová zelenina a ovoce. Ověřenou máme například mrkev, celer, petržel, červenou řepu, kapusty, ledový salát, brokolici, papriku, ředkvičky, květák, jablka, pomeranče, mandarinky, meruňky, broskve, hroznové víno, banán, ořechy, kukuřici, rajčata, fazole, špenát, zelí … Zkrátka prostě vše zdravé, co jíme my, dostávají i naše dobrmanky. Pravidelně také přilepšujeme sýry všech druhů, tvarohy s medem, natvrdo vařenými vajíčky a pochopitelně také piškotky. Na čištění zoubků holky večer dostávají tyčinky z bůvolí kůže. Tento způsob krmení jim zdá se opravdu vyhovuje a to je myslím nejvíce patrné na jejich lesklé srsti, zdravě vyhlížející kondici a hlavně na čisťounce vylízaných miskách.
     Sendynky jídelníček vypadá takto:
Ráno – maso + ovoce, zelenina
Večer – granule + konzerva + ovoce, zelenina
     Sárinky jídelníček vypadá takto (jelikož je to štěně ve vývinu, jí 3x denně a vydatněji):
Ráno a večer – maso + granulky + konzerva + ovoce, zelenina
Poledne – krupicová kaše / tvaroh s medem
     Na závěr ještě přidáváme pár ilustračních fotografií zde, na kterých je vidno, že naše dobrmanky mohou klidně jíst z jedné misky. Samozřejmě to ale běžně nepraktikujeme, protože než by Sára polkla první sousto (a že je to opravdu rychlý jedlík, který vždy až škytá, jak do sebe dávku nahází), Sendy by už díky větší tlamě měla dojedeno.

ÚNOR 2011 III. - Únorová procházka
     Nové fotky dvou dobrmaních rošťand, Sendy a Sarah, z jedné z našich únorových procházek Hostivařem, najdete zde. Holčičky se pěkně vyřádily zejména s růžovým balónkem, který Sendynka dostala k Vánocům. Domů jsme ho již bohužel nedonesli, ale jeho kousíčky alespoň stále vídáme po všech koutech lesoparku.

ÚNOR 2011 II. - Domácí idylka
     Jak vypadá taková správná domácí idylka v podání Sendynky a Sárinky se můžete podívat zde. I naše lumpice dračice totiž umí odpočívat! Vždycky se k sobě pěkně schoulí, a pak si olizují ouška, čumáčky, hlavičky, prodrbávají si navzájem kožíšky předními zoubky a v tomto poklidu slastně usínají... Těchto chvil zatím není mnoho, ale jsou, a tak si vždy pohled na dvě rozněžněné dobrmanky užíváme a zároveň se tak utvrzujeme o správnosti rozhodnutí přivést Sárinku do naší rodiny.

ÚNOR 2011 I. - Sendy a Sarah s tyčinkami
     Nové fotky našich dvou holčiček, jak si bok po boku koušou tyčinky z bůvolí kůže, naleznete zde. Je pravda, že za tu dobu, co Sárka zvládne jednu tyčinku, Sendy zdolá tři, ale i tak Sárinka pěkně maká a snaží se.

19. 2. 2011 - Sarah hlídačkou a hrátky s hadříkem
     Víkendové fotky Sarah a Sendy, jak se spolu přetahují o hadr, Sarah a její urputný boj o hadřík s námi (hráli jsme si na obrany =o), a také Sáriny první hlídací krůčky, kdy hlásila pohyb za oknem a tvářila se u toho strašně důležitě a opravdově, až z ní šel strach =o), naleznete na tomto linku zde. Sáry projev při hře s hadrem se mi moc líbí, necháme se překvapit, co na něj řekne pan figurant. Také je mi na ní hrozně sympatické, že u všeho, co dělá, radostně kmitá chvostíkem ze strany na stranu a je na ní vidět, že je to prostě veselý a otevřený pejsek, který žije naplno.

12. 2. – 13. 2. 2011 - Valentýnský víkend s Agbárkovými
     Valentýn… Tento americký svátek nemá nikdo z nás, Čechů hrdých na své národní tradice, příliš v oblibě (kam se hrabe na 1. máj, lásky to čas), ale protože láska se kolem nás stále více vytrácí, bereme ho na milost! A s kým jiným takovýto svátek trávit, než s našimi blízkými a rodinou… Pozvali jsme proto celou 6ti člennou rodinu Konečných, přezdívaných Agbárkových, na naší chaloupku do Lázu, abychom společně svátek lásky oslavili.
     Jestli správně počítáte, nás je 5, Agbárků 6, takže dohromady nás bylo 11! Jmenovitá účast za naší smečku byla já, mamka, taťka, Sendy (Gch. Baby Brittannica di Brittasgang), Sarah (Agamba Anibag) a za smečku Agbárků Jana, Zdeněk, jejich dvě holčičky Martinka s Kristýnkou a dobrmánci Agbar (Jch. Caesarion Halit Paša) s Nejdy (Nadine Halit Paša).
     V sobotu odpoledne, čili po příjezdu naší oblíbené rodinky, jsme okamžitě vyrazili do v Lázu všudypřítomných širých luk. Naše vyvážené černo-hnědé dobrmaní komando pádilo z jednoho horizontu na druhý, byl to nádherný pohled! Dokonce i Sárinka pelášila, seč jí krátké nožičky dovolily, a statečně se držela smečky. Pravda, místy přeci jen maličko nadbíhala, protože, ač je to hotová tryskomyš, na dospěláky uhánějící nadzemskou rychlostí zatím ještě nemá. Sendynka si samozřejmě neodpustila ani své oblíbené myškaření, a proto také na fotkách vypadá tak, jak vypadá… Já se k ní nehlásím, vůbec nevím, kde se tam ta fenečka vzala a komu patří =o)! Agbárek si svůj harém patřičně střežil a každou z holčiček zahrnoval svou přízní. Jak ale naznačil už na naší poslední společné procházce v Kladrubech, jeho favoritkou byla naše Sára a co je třeba říct, i Sárce se strýček Agbárek moc líbí, když odběhla od Sendynky, okamžitě vyhledávala jeho společnost. Vůbec se moc pěkně mezi ty obry zapojovala.
     Po procházce jsme s chutí zasedli ke stolu a povečeřeli vynikají špagety, které nám táta uvařil, zatímco my byli venku. Sárinka s Nejdynkou zjistily, že si jsou spolu věkově nejblíže a začaly si hrát tak aktivně, až Sendynka pocítila malinkou žárlivost a musela se k nim přidat. Večer pochopitelně proběhlo posezení u šampaňského, vína a pochutin v podobě brambůrek, oliv a sýrů. Pejsci samozřejmě neodešli s prázdnými bříšky, talíř se sýrem objevili okamžitě a musel být promptně doplňován. Fotečky ze vnitř bohužel nemáme, neb kdo by se zvedl, už by si zpátky nesedl, jeho místo by bylo obsazeno natáhlým dobrmánkem, a to jsem odchodem pro foťák nechtěla riskovat, a tak se Vám alespoň pokusím popsat, jak to u nás vypadalo… Po sedačce rozvalení čtyři dobrmánci vždy proloženi jedním člověkem. Byl to boj vměstnat se mezi ně a urvat si svůj kousek místa, ti méně úspěšní museli spočinout na křesle, dobrmani byli nekompromisní. Takhle jsme vegetili a tlachali do pozdních ranních hodin a zřejmě proto nakonec vzala za své naše plánovaná nedělní dopolední procházka… Místo ní jsme před obědem nafotili portréty Sáře, které jsme zveřejnili již dříve, a ve zbytku času i maličko fotek Nejdynky, která roste do krásy! Moc pěkně se zpravuje a radost z ní jen prýští. Vděčnějšího pejska si neumíte představit. Na své paničce Janě visí jako klíště.
     Po obědě jsme vyrazili ven, ale moc se nám tedy nechtělo. Jak jsme zjistili už při pohledu z okna, opět napadl ten bílý sajrajt… No nic, našim dvěma rusákům – Agbárkovi a Sárince, sněhomilům obecným, ani Sendynce s Nejdynkou, to nevadilo, a tak se šlo na náš tradiční okruh lesem. Chlupáči opět řádili a lítali. Sendynka dokonce ještě víc, než v sobotu, protože neměla kde hrabat. Řeknu Vám, vyfotit ve špatných světelných podmínkách dobrmana v plné rychlosti je nadlidský úkol, ať máte sebelepší stroj. Po pár pokus jsme proto udělali ještě společnou fotku a foťák putoval na rameno. Co stojí za zmínku z nedělní procházky byl Agbárek. Ten ji celou odešel a odběhal v předpisové IPO pozici na poslušnost. Začínalo opět sněžit a on jako vášnivý lovec vloček číhal, kdy to opravdu začne a on bude moc skákat po zadních a chytat vločky do tlamy. Měl chudák smůlu, pořádné sněžení ten den nepřišlo. Navzdory prvotní skepsi se procházka moc vydařila, ale teplo domova jsme stejně všichni rádi uvítali.
     Po večeři a teplém čaji bohužel nastal čas se rozloučit. Byly to moc pěkně strávené dva dny a já za ně aktérům děkuji!! Fotky Nejdynky jsou umístěny zde a fotky ze sobotní a nedělní procházky a naše společné záběry vkládáme zde. Přeji příjemné pokoukání.

13. 2. 2011 - Sárinky portréty
     Z naší Sárinky (Agamba Anibag) roste velká slečna, váží už necelých 13 kg a za týden ji budou 3 měsíce, a tak jsme ji ku této příležitosti nafotili set portrétů, který se skládá z fotografií postojů, hlav, sedů a lehů. Všechny fotky naší krasavice najdete zde. Sára byla moc šikovná, stála dokonale a pózovala jako profesionální modelka. Moc děkuji za pomoc s jejím vystavením Janě Konečné/Agbárkové!

30. 1. 2011 - Sárinky nová kamarádka Roxy
     Je neděle, krátce po obědě, a já, mamka, bratránek Víťa, Sendy a Sarah sedáme do auta a vydáváme se směr Hostivař, kam jdeme prvně venčit se Žanetou a jejími dvěmi psími holčičkami, 3 měsíční dobrmankou Roxy (Karol z Danova) a bearded collií Kary (Carthia van Canten Emiel Regis). Tato akce vznikla naprosto spontánně, když jsme si se Žanet psaly na internetu do knihy návštěv. Napadlo nás totiž, jelikož máme ty dvě dobrmaní prakticky vrstevnice (Roxy 3 měsíce a Sarah 2 měsíce), že bychom je mohly seznámit a udělat z nich kamarádky. Žanet se svou početnou smečkou (má doma ještě 4 číňánky a 1 argentinskou dogu) sice bydlí kus od Prahy, ale často do ní jezdí, a tak nebyl problém najít vhodný termín. Sendynka vyfasovala míček, aby se taky trochu unavila, Kary si čuchala stopičky a naše prťata dostala prostor k řádění. To se ale tedy moc nekonalo. Možná, že se jim jen nechtělo dovádět díky poměrně nízkým teplotám, které venku panovaly. Věřím, že doma by to čertice uměly pořádně rozparádit. První část procházky vedle sebe holčičky krásně cupitaly. V druhé Roxy zkusila nažhavit Sárku bujným štěkotem, ale pro ten naše hnědulka nenašla velké pochopení, a tak i zbytek naší kratší procházky jedna vedle druhé ťapkaly v cestě dál. Doufám, že teď už se otrkaly, počasí vymrazilo a během příští teplejší vycházky se začnou slečny chovat jako správné pádivé dobrmanky.
Fotečky z procházky i z hromadného a skupinkového pózování naleznete zde.

29. 1. 2011 - Procházka s Brittasgangem na Žižkově
     V sobotu jsme se zúčastnili velké procházky Brittasgangu na Žižkově. Sluníčko se na nás smálo už od rána a po zbytek dne tomu nebylo jinak, bylo vážně nádherně! Na tento víkend k nám také přijel můj bratránek a náš velký fanda a parťák, Víťa, aby poznal nového člena naší rodiny. Sárinka mu učarovala stejně, jako nám, a celé dopoledne si spolu pěkně pohráli. Už i Víťa má své první jehličkové jizvy =o)!
     Na procházku jsme vyrazili v následujícím obsazení krásných 16ti účastníků (8 lidí versus 8 pejsků- dokonalý soulad). Od nás jsme šli já, mamka, Víťa, Sendy (Gch. Baby Brittannica di Brittasgang) a Sarah (Agamba Anibag). Dále Janička, Míra, Britta (Mch. Brittanica Halit Paša), Růža (č.Ch Corleona Lady di Brittasgang) a Matylda. Pak také Marcela s Hakem (Cowley Proffi di Brittasgang), Lála s Axelem a Gábina s Dantem (Druss di Brittasgang). Byla nás pořádná banda a budili jsme náramnou pozornost, chvílemi až nečekaný povyk kolemjdoucích. Naštěstí všechno pozdvižení probíhalo v přátelské a úsměvné atmosféře. Pověst krvelačné bestie dobrmany snad již pomalu, ale jistě, opouští. Nebo je to snad i tím, že dobrmana s ušima, a někdy už i s ocasem, lidé stále obtížněji poznávají a mají ho spíše za ohaře? Ať tak, či tak, naši pejsci byli po celé procházce ostatními venčiteli obdivováni a hlazeni.
     Můj původní záměr, že si Sárinka pohraje s téměř vrstevníkem z vrhu D di BG, Dantíkem, vzal rychle za své… Dante opravdu hodně vytáhl a v půl roce stáří už bez problémů velikostně zapadl k dospělákům. Přesto však se Sárkou cítili, že věkem si jsou nejblíže, a tak byli jak dva magnety, které chtějí za sebou. Sendynka tu opět měla dostaveníčko s Háčkem, jehož city k ní stále nevychladly. Růženka znovu dohlížela na celou smečku a ještě stíhala běhat s Brittuškou a Matyldou za míčkem, je to vážně nezmar. Axlík dnes také hodně dováděl, své stopování chvílemi oželel a přidal se k hrátkám ostatních.
     Celá sobotní procházka ve společnosti milých lidí, hodných pejsků a pod slunečným nebem byla vážně kouzelná a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že se nám všem velmi líbila a těšíme se, až si ji někdy zopakujeme. Nefotit by byl pochopitelně hřích, a tak mohu uveřejnit některé naše momentky, i společné záběry. Galerie je zde.

23. 1. 2011 - Seznámení s rodinou ve Stromovce
     V neděli jsme vyrazily ve složení já, mamka, Sendy a Sarah do Stromovky, kde jsme měli sraz s částí naší psí Brittasgang rodiny. Neobvykle jsme byly na místě první, doufám, že příště nebudeme poslední! Těsně v patách nám byla naše skvělá kamarádka Janička spolu se Sendynčinou polosestřičkou Růženkou a chvilku po ní přišly i Marcela s Růžiným bráškou Hakem a Lála s dalmatinem Axelem. Zkrátka naši nejbližší a „držáci“ všech srazíků a venčení. Všichni do jednoho byli z malé unešení a i pejsci byli naprosto báječní, opravdu krásně Sárku začlenili do jejich psí smečky! Sárinka pochopitelně byla z přítomnosti tolika hodných pejsků nadšená, a tak si vynutila, že části procházky bude šlapat po jejich boku, namísto plánovaného vyhlídkového letu taškou. Nejvíc ji asi zaujal Axlík, myslím, že bílého pejska s černými puntíky ještě neviděla a pořád k němu chtěla čuchat. Na konci procházky jsme potkali 9ti měsíčního klučinu jezevčíka drsnosrstého, konečně váhová kategorie pro Sáru! Trochu se spolu proběhli, ale psí puberťáček po chvíli zkoušel na naše miminko neslušné návrhy, a tak jsme raději pokračovali v cestě dál. Sladká byla Růženka, která se jala celou smečku opatrovat proti vetřelcům, a tak malého zbojníka ještě před tím, než ho pustila k Sáře, důkladně prověřila. Byla opravdu úžasná. Asi v ní ještě nevyhořely nedávno probuzené mateřské instinkty, a tak naší hnědulku moc pěkně, téměř až mateřsky, přijala. Sendynka během venčení našla nezdolného obdivovatele v Háčkovi, který se do ní zamiloval už kdysi a dnes dával své city opravdu hodně i hlasitě najevo. Moc pěkně se spolu proběhli. Bohužel, co čert nechtěl, Sendy pak ukradla Růženčin najitý balónek a už s ní nebyla řeč, měla myšlenky jen na házení. Bylo to moc hezky strávené odpoledne a já se už teď velmi těším na náš další, již naplánovaný, víkendový program.
Foťák nezahálel a i nějaká ta společná fotka se nám povedla. Všechny snímky najdete zde.

22. 1. 2011 - Setkání s Nairou v Grébovce
     S Janou a Nairinkou (Jch. Bonaira Black Dancer) jsme se už delší dobu neviděly, a tak jsme tento prohřešek musely honem napravit! Domluvily jsme se tedy na sobotní odpoledne a kde jinde, než v naší tradiční a nejbližší Grébovce. Na setkání jsme se moc těšily a to už jenom proto, že Jana o Sárince nevěděla a byla pro ní naprostým překvapením. Myslím, že milým, protože Jana si hnědulku okamžitě zamilovala a hrozila Nairince, že jestli bude zlobit, vymění jí za naše holčičky. Naira ovšem moc dobře věděla, že panička ji jen tak škádlí a miluje ji nade všechny ostatní dobrmánky, třeba že jsou sebemilejší, takže byla naprosto vysmátá. Sendynka s Nairinkou klasicky řádily, předháněly se, která bude dřív u balónku a vůbec všelijak skotačily. Bylo vidět, že i ony měly z našeho společného venčení radost. Nairinku musím navíc moc pochválit. I tentokrát, při seznamování se Sárou, prokázala svou úžasnou povahu a obě holky v sobě okamžitě našly zalíbení. Naira, ač jindy zbrkloň obecný, se v přítomnosti malého miminka chovala velice něžně a dokonce si se Sárkou i začínaly hrát. Myslím, že Sáruš do naší procházkové party zapadne bez problémů. Jana nás po prochajdě pozvala na návštěvu a čajík a my pozvání mile rády přijaly. Sendy, Sarah a Naira okamžitě po příchodu začaly dovádět jako čertice. Všechny tři jsou velmi temperamentní a obrátily Janě kuchyň vzhůru nohama. Bylo těžké je od sebe odtrhnout, krásně se spolu všechny kočkovaly. Sobotní den se nám prostě vydařil na jedničku a už teď se těšíme, až se s holkami zase uvidíme!
Fotografie z našeho setkání naleznete zde.

16. 1. 2011 - Krásný slunečný den na Svatce
     V neděli jsme se z našeho rodinného domečku v Lázu rozjeli do nedaleké Příbrami, kde na nás již netrpělivě čekali naše kamarádka Lucinka, její přítel Lukáš a Sendynky láska Arníček (Ch. Arny di Brittasgang). Společně jsme si to pak namířili do tradiční příbramské venčící lokality na Svaté Hoře. Tak, jako na naší poslední společné procházce v Lázu, nám i dnes počasí vskutku přálo, bylo prostě nádherně!!! A tak i Sárinka dostala větší prostor pro své řádění. Radostně pelášila po travičce a statečně s námi odťapkala i kousek procházky. To pak bylo protestů, když byla nesená v taštičce, venku se jí líbilo mnohem víc. Arníček z našeho malého přírůstku neměl zrovna největší radost, protože o Sendynku se nechce s nikým dělit, a proto Sárku spíše tiše toleroval. Sárinku jsem však uklidňovala tím, že až z ní bude velká holka, jistě se rázem stane středem Arnyho zájmů. Procházka to byla opravdu perfektní, cestou jsme potkali i pár dalších známých pejsků a lidí, takže o socializaci naší hnědulky nebyla nouze.
Fotečky si prohlédněte zde.

LEDEN 2011 - Sarah a její první dva týdny u nás
     Připadá mi to až k nevíře, že máme tenhle hnědý poklad doma už dva týdny! Přitom je to teprve jako včera, kdy Sára svou přítomností obohatila náš život. Zatím jsme s ní na „štěňátkovské mateřské“ a nenecháváme ji samotnou. První týden jsem hlídala holky já, druhý týden mamka, teď je řada na tátovi, pak opět na mamce a poslední týden budu chůvičkovat zase já (ještě, že ve škole máme ty jarní prázdniny!). A co se u nás zatím za ty dva týdny stalo? V podstatě nic zázračného, ale zároveň mnoho jedinečného a pro Sárušku zcela jistě nového! Tak třeba máme za sebou preventivní kontinuální odčervení (vzali jsme i Senduš, ať to máme pěkně jedním vrzem) a v pondělí čeká Sáru očkování. Dále jsme provedli stříhání drápků, které Sárinka zvládla hned na poprvé naprosto bez boje, krásně si nechala říct. Když zavzpomínám na první stříhání drápků Sendy, kdy opravdu bojovala o život, je to docela podstatný rozdíl a v našem dobrmaním duu není jediný. Sárka je rusanda každým coulem, kdepak spát zachumlaná pod peřinkou, jako Sendy, ona se vždy odkope, případně odsune na polštář.
     Naše holčičky musím moc pochválit, dělají nám jenom radost. Sendy malou krásně přijala a od prvního večera začali budovat jejich přátelství. Žádné trucování, žárlivost, prostě rovnou začlenění do smečky. Tak nádherně a jemně si spolu hrají, že bych to přála vidět každému. Sledovat je je mnohem lepší než všechny televizní kanály. Sendynka si vždycky ohleduplně lehne, jak už je u malých pejsků jejím zvykem, a pak už se holky obírají a obírají… Uvidíte na fotkách, obě jsou vážně senzační. Mnohdy to vypadá celkem drsně, když se pak naplno rozjedou, ale opravdu je to jen hra. Čím nás Sárinka pobavila byl její pokus o dudání mlíčka ze Sendynčiných cecíků. Během prvního týdne to zkusila mnohokrát, Senduška na ní vždy nechápavě koukala, ale držela i přesto, že jehličky malé musela jó cítit… Druhý týden už Sárka asi pochopila, že tenhle mléčný bar je mimo provoz, a tak své snažení vzdala. Vůbec jinak ale dobře baští. Zatím jí 4x denně. Ráno má granulky se syrovým hovězím masíčkem, v poledne tvaroh s medem a piškotky, odpoledne opět granulky a masíčko a před spaním ještě pribináčka, nebo krupicovo-sunárkovou kaši.
     A jaká Sárinka je? Musím říct, že vážně skvělá! To jste asi nečekali, kdo by řekl něco jiného o svém pejskovi… Ona taková ale opravdu je! Je to malý rarášek, všechny hračky už ozkoušela (je to velká hračička), vše, co se hýbe, je její, miluje přetahování, na hadříku má klidné, plné zákusy, tahá se s velkou silou a vervou a vždy musí vyhrát, svou kořist si pak vítězoslavně odnáší na pelíšek, nebo do své klícky, kterou má jako boudičku a své útočiště a dme se u toho pýchou, pískací gumové míčky jsou její vášní, dokonce už i sem tam aportuje hozený předmět. Také umí používat svůj frňáček, vyčuchá v kapse kdejakou dobrotu a na zemi slyšitelně zdolává své první stopičky. Jako každý dobrman je mimořádně zvědavá a vitální, zároveň ale není bezhlavá. Jak já říkám, je to přemýšlivá rošťanda. Umí se krásně tulit, mazlit a vždy nás u toho zahrne miliony pusinek. Vůbec je hodně kontaktní, všichni lidé i pejsci jsou její kamarádi.
     Už chodíme i ven a protože se Sárka nenarodila do teplého ročního období, hned jsme ji koupili teplý kabátek a ani ten ji nedělá problém. Moc pěkně si v něm vykračuje, i když vypadá trochu komicky, protože jsme ho maličko zapošili, aby ho neměla jako nevěsta závoj. Pro případy delších výletíků se Sárkou pro ní máme i její koženou tašku, ve které ji nosíme zachumlanou nejen do kabátku, ale i do teplé deky. Ani tady s malou hnědulkou nebyl problém, moc pěkně si v jejích osobních nosítkách lebedí a pozorně sleduje celou cestu a všechno dění kolem. Krásně slyší na jméno a přibíhá na zavolání. Oproti Sendy, která nás v jejím věku venku vůbec nepotřebovala, se nás i moc hezky drží. Umí už dokonce i chodit na vodítku, takřka od první procházky, jelikož kopíruje Sendy, snadno to od ní odkoukala. Venku je odvážná a moc jí baví běhat, pelášit a řádit. Kdybychom jí to dovolili, srdnatě by si hrála po boku Sendy se všemi jejími kamarády. Pro její bezpečí si na takové hromadné dovádění s tolika velkými pejsky bude muset ale ještě pár kil počkat, i když všichni pejsci ji moc hezky přijímají mezi sebe, náhoda je blbec a jedno nepozorné šlápnutí by mohlo znamenat problém. V tuhle chvíli, kdy je držena proti její vůli, se umí taky pořádně vztekat. Ráda bych jí našla i pár kamarádů- vrstevníků. Zatím už se něco rýsuje, tak budu doufat, aby to vyšlo a Sára si mohla hrát i s jinými pejsky. Nu a abych nezapomněla, Sáruška má za sebou už i svou první cestu tramvají. Opět ji zvládla perfektně, zrovna tak, jako jízdu autem, kterým jezdí často na výlety a návštěvy. Všude se chová mile a bezprostředně a všechny si tím omotává kolem drápku.
     Dva týdny a už bych mohla psát a psát… Nechám si taky něco do dalších příspěvků a raději zveřejním fotečky. Jsou to opravdu skvělé domácí momentky, i když ty nejlepší samozřejmě zůstaly nezachyceny, bohužel. Domácí galerka je zde.

15. 1. 2011 - Výlet do Kladrub
     V sobotu, krátce po obědě, jsme já, má mamka, Sendynka (Gch. Baby Brittannica di Brittasgang) a Sárinka (Agamba Anibag) naskákaly do auta a vyjely směr Plzeňsko, do vesnice Kladruby, kam jsme měli v plánu jít venčit s naší výbornou kamarádkou a v podstatě psí rodinou, Janou Konečnou, známou jako Agbárkovou, jejím fajn mužem Zdeňkem a jejich dvěma báječnými dobrmánky Agbárkem (Jch. Caesarion Halit Paša) a Nejdynkou (Nadine Halit Paša). Dospělci lítali až na horizont a byli jak tři žíznivé čáry, i když Senduš si pravidelně nacházela čas a odskakovala si k dírám v louce. Vypadala, jako by přijela na návštěvu kladrubských myšek!
     Sáruška pochopitelně výletíkovala s námi, vše pozorně sledovala z bezpečí své taštičky a když byli tři golemové mírně znaveni, či v povzdálí, taky se trochu procupitala. Evidentně učarovala nejen nám, lidem, ale zejména Agbárek z ní nemohl spustit zrak a i čumáček. Pořád ji chtěl pusinkovat a i Sárince se jeho přízeň moc líbila, byl na ně kouzelný pohled. Sára se taky vždy hrozně vztekala, když byl zbytek psí tlupy až moc daleko. Kdyby mohla, nejraději by pelášila s nimi. Tak jako my, i Jana nedávno rozšířila svou smečku, a tak naše psí osazenstvo už opravdu budí pozornost. Čtyři krásní dobrmani ve věcích 4,5 a 2,5 let, 1 rok a 8 týdnů, navíc 2 černí, 2 hnědí… Prostě úžasná harmonie. Co stojí za povšimnutí je i fakt, že je mezi nimi dvojnásobná příbuznost, kterou nezapřou. Sendynka je pra-prateta Nejdynky a Agbárek je strýček Sárinky.
     Foteček není moc a některé nejsou nejvyšší kvality, už se nám pomalu stmívalo, ale i tak jich pár uveřejním pro jejich jedinečnou atmosféru z naší akce. Jsou zde.

29. 12. 2010 - Předsilvestrovské setkání s Klárou a Beňulkou
     Přijde mi, že s mou už od studií průmyslovky výbornou kamarádkou Klárkou a jejím Beníkem, jsme se viděli už tak strašně dávno, a přesto, když jsme se nyní opět shledali, bylo to, jako bychom se loučili teprve včera… Už tolik věcí jsme spolu zažili… Asi bude hodně pravdy na tom, že dobrá pevná přátelství vydrží na věky a vždy, když se opět v takovém svazku znovu setkáme, plynule navážeme tam, kde jsme kdysi skončili. Myslím, že podobně to vnímala i Sendynka a Ben. Když se totiž viděli, pelášili jeden za druhým přes celou louku jak splašení. To bylo vítání… Vzpomínám na něj a krade se mi úsměv na rty.
     A kde jsme se to sešli? No kde jinde, než v překrásné Divoké Šárce, na ostrově přírody uprostřed Dejvic. Sem jsme s Klárou pravidelně chodívali venčit ještě naší první Sendnyku… Musím říct, že Šárka je stále stejná, místa nám v ní tak dobře známá zůstala naštěstí nedotčena. Procházka proto byla opravdu dokonalá. Jak jsem správně tušila, nebyla záležitostí hodinky (v našem případě téměř tříhodinový výlet), a proto jsem na ní Sendynku pořádně nabalila. Pod svou teploučkou bundičku od Hurtty vyfasovala ještě maskáčovou fleecovou mikinku. Klaruš zase myslela na nás, a tak do batohu přibalila termosku s teplým čajem. Dříve jsme do něj přilévaly destiláty, ale to nyní nebylo možné, řídila jsem…
     Sendynka během vychajdy zaplula zpět do svých štěněcích kolejí, kdy po boku Beníka vyrůstala, a stejně, jako kdysi, i dnes kopírovala svého velkého adoptivního taťku. Beníček měl z jejích neustálých pokusů uzmout mu jeho větev nervy už poněkud na pochodu a já se mu ani nedivím, vždyť už je to šestiletý rozumný pes. Oproti tomu když jsem tak pozorovala Sendnyku, nabyla jsem dojmu, že ona asi nikdy nedospěje, duchem bude stále rozverné, skotačivé a hopsinkové torpédko. Ale ať si, my ji máme právě takovou rádi, vždy veselou s čertíky v očičkách. Na konci procházky jsme potkali křížence, který Benovi padl do oka. Nejprve se před Sendynkou jenom tak předváděl, kdo že je tu větší chlap, ale posléze se pěkně rozjel a ukázal nám, že ještě nepatří do starého železa. Šůša se do jejich kočkování snažila všemožně zapojit, ale kluci si ji nevšímali, evidentně se jednalo o pánské dostaveníčko.
     Povedené fotky z naší vycházky najdete zde.

24. 12. – 26. 12. 2010 - Vánoce
     I letošní Vánoce, křesťanské svátky pohody, klidu, míru, lásky, lenošení, obžerství a televizních pohádek, jsme jako každoročně trávili v našem rodinném domečku v Brdských lesích s našimi nejbližšími. Sendynka, jako právoplatný a milovaný člen naší smečky, je zde samozřejmě slavila spolu s námi. Také nám pomáhala s přípravami bohaté Vánoční tabule. Kupříkladu když jsme po několika letech opět pekli domácí vánoční cukroví (pouze tři druhy- klasické vanilkové rohlíčky, rybízové linecké slepovačky, kokosové pusinky) a tradiční třípatrovou vánočku se strouhanými mandlemi a rozinkami, asistovala opravdu svědomitě. Důkladně dohlížela na správný pracovní postup a role degustátora ji nebyla cizí. Její úloha dozorce neskončila, ani když bylo cukroví upečeno. Senduška se od něj přesto nehnula ani na krok. Kam se přeneslo cukroví, tam šla Šůša. Jak je vidno, vlohy hlídacího a doprovodného psa zkrátka nezapře. Za svou dobře odvedenou práci, čili ohlídání našeho cukroví před nenadálými vánočními loupežníky, pochopitelně vysmlouvala drobný proviant.
     Tím však její hody neskončily… O štědrovečerní večeři s námi jako vždy povečeřela kapříka, po kterém se ihned zaprášilo, Sendynka ryby miluje. A jelikož byla po celý rok hodná, Ježíšek jí nadělil dárečky do její punčošky pověšené na krbu. Byla asi hodná opravdu velmi, poněvadž se do ní všechny její dárky ani nevešly a byly pověšeny a poskládány i kolem ní. A co všechno Sendynka dostala? Samozřejmě spousty laskomin a psích pochutin, převážně z bůvolí kůže. Dále pak hračky, třeba gumové přetahovalo, ale zaručeně největší radost ji udělal nový míček. Nás, páníčky, také potěšil, protože drží růžové barvy naší chovky. Druhý den jsme ho hned museli jít ozkoušet do terénu a spokojenost byla na všech frontách. Doufám tedy, že balónek vydrží i pár dalších venčení.
     Na jedné z našich následujících svátečních procházek jsme potkali howavarta Maxe, krásného chlupatého medvídka, se kterým si Sendy pěkně poskotačila. Zahráli si nejprve na schovávanou mezi kontejnery a autem, a pak pozvolně přešli do hry nahoněnou. Co naplat, všechna naše sváteční venčení provázela chumelenice, ale ani to nás od focení neodradilo a dokonce jsme se nechaly mezi těmi poletujícími vločkami spolu se Sendynkou na památku zvěčnit. Inu, kdo ví, při tom všudypřítomném globálním oteplování, jak dlouho u nás ještě bude padat snížek. S nostalgií po bílé peřině jsme to ovšem jinak až tak moc nepřeháněly a rády jsme vždy po konci naší procházky vklouzly do tepla domova, kde už na nás čekala další pohádka, bez kterých si Vánoční atmosféru, stejně tak jako bez zvuku koled či plného stolu, ani neumím představit.
     Vše krásné vždy tak strašně rychle uteče a jiné to želbůh není ani s Vánoci… V duších nám sotva doznívá jejich poklidná atmosféra, pomalu blednou milé vzpomínky na harmonické chvíle strávené s našimi rodinami a už nám klepají na dveře další svátky, tentorkát oslavy ku příležitosti příchodu Nového roku. Tak vzhůru do příprav na další bujaré slavení se svými milovanými, blízkými i přáteli a nezapomínejme na starodávné přísloví- jak na Nový rok, tak po celý rok!
     Fotečky z našich Vánoc najdete zde.

19. 12. 2010 - Adventní venčení s Brittasgangem
     Poslední letošní adventní neděle patřila rodinnému setkání s naší kamarádkou, Janou Horovou, a Brittasgangem. A nepřišli jsme jen my a Jana, ale i Marcela s Lálou a jejich psími kluky. Bylo nás tedy celkem 5 lidí a 6 psů. Jmenovitě jsme se zúčastnili v tomto složení- já, má mamka, Sendy/Baby Brittannica di Brittasgang & Jana, Britta/Brittannica Halit Paša, Růža/Corleona Lady di Brittasgang, Matylda & Marcela, Lála, Hak/Cowley Proffi di Brittasgang, Axl. Kam jinam s Briťákovci vyrazit, než do obvyklé Stromovky. Potkali jsme v ní dalšího dobrmaního dorostence, chlapečka, který nám neskutečně připomínal Bodieska, dokonce měl i stejný obojek. Sluníčko z předešlého dne bylo to tam a mrzlo, až praštilo. Ještě že všichni pejsci měli teplé bundičky (až na Matyldu, která má svůj vlastní přírodní huňatý kožíšek), jinak bych je na našem více jak hodinovém venčení pořádně litovala. Foteček si važte, jelikož jsem musela nasadit vlastní kůži, aby byly… Když si na to vzpomenu, prsty mě zebou ještě teď až do morku kostí. Nebudu zdržovat a jdeme na ně. Galerka je zde.

18. 12. 2010 - Předvánoční prosluněná procházka s Arníčkem
     V sobotu 18. prosince krátce po poledni jsme se u nás v Lázu po delší době opět sešli s mou kamarádkou a skoro sousedkou Luckou a jejím Arníčkem/Arny di Brittasgang, Sendynky velikou láskou a zároveň bratrancem. Naši dva zamilovaní psíci si o delší odmlce ve vzájemném vídání se mysleli svoje, a tak málem probourali dveře, aby konečně nastalé vítání urychlili. Co Vám budu povídat, láska až za hrob, když se oňufkávali, kvičeli u toho jak píchlá prasátka =o)! I my s Luckou jsme toho měli hódně co k probírání, pomalu jsem ani nestíhala fotit, což by byla skutečně škoda, jelikož počasí se po pár předchozích nezdarech konečně umoudřilo a bylo opravdu jasně slunečné, čili na focení ideál. Navíc jsme díky nějaké dobré duši, která prohrnula cesty loukami a poli, mohli jít na otevřené prostranství bez nežádoucího baldachýnu tvořeného stíny vzrostlých stromů. A jít po umetené cestě, na místo brození se závějemi, uvítali nejen pejsci, ale především my. Chlupáči pochopitelně spolu běhali a moc jim to u toho slušelo. Jak Vám jistě na fotkách neunikne, mají stejné vestičky, takže vypadají opravdu roztomile. Co nás však pobavilo ze všeho nejvíc byl Arníkův apetit, evidentně má skutečně moc rád zmrzlinku s přírodní příchutí, protože kusy sněhu, které do sebe ládoval, by vydaly za několik polárkových dortů. Po téměř dvouhodinovém špacírku jsme byli všichni už dost zmrzlí, ale stále bylo o čem klábosit, a tak jsme se ještě přesunuli k nám do blízkosti sálajícího krbu a pokračovali v teple u čajíku a něčeho dobrého na zub. Byla to prima strávená sobota a já se již teď těším, až si ji zase zopakujeme. Lucce bych chtěla ještě jednou moc poděkovat za krásné a pro Sendynku i chutné dárečky pod stromeček, udělala nám všem velikou radost.
     A teď honem na fotky! Galerka je zde.

11. 12. 2010 - Procházka s Agbárkem v Lázu
     V sobotu 11. prosince za námi na chaloupku do Lázu přijela milá návštěva v podobě mé kamarádky Jany Konečné, známé především jako Agbárková =o), jejího muže Zdeňka a dobrmánka Agbárka/Ceasariona Halit Paša. Jejich holčičky, Martinka a Kristýnka, pro tentokrát zůstaly doma s babičkou a pekly cukroví, přeci jen jsou ještě malé a při naší dlouhé procházce by mohly v takové zimě snadno nastydnout, takže je zdravíme alespoň takto na dálku. Zbytek rodinky za námi přijel z Heřmanky (Hěřmanova Huť- 20 km za Plzní směr Rozvadov) i přes nepříznivé počasí na delší cesty, což se projevilo na menším zpoždění, ale nám to na radosti z návštěvy rozhodně neubralo, těšili jsme se na ni již delší dobu. O Sendynce ani nemluvím, ta vyhlížela naše přátele z okna od té doby, co jsem jí řekla, že „přijede Agbárek a půjdeme ven“, což byla vzhledem k prodlevě s příjezdem nečekaná chyba, neb to bylo zbytečně moc brzy. Sendy ale asi díky svému psímu šestému smyslu věděla, že se jí to Penelopino čekání vyplatí a má se na co těšit, protože Jana jí přivezla mimo Agbárka ještě opožděného Mikuláše, na kterém si Sendynka opravdu šmakuje ještě teď.
     Po přivítání jsme nelenili a abychom stihli alespoň tři čtvrtě procházky zvládnout za světla, ihned jsme vyrazili do našich Brdských hvozdů. V pořádné zasněžené zimě je to totiž jediné místo, kde jsou cesty shrabané a vzorně udržované (jak Zdeněk prohlásil, jsou tu procházky jak na Václaváku), přesto naštěstí pro pejsky nejsou solené. Naskákali jsme tedy do jednoho auta a přiblížili se jím k našemu tradičnímu „zimnímu okruhu“. Jako praví dobrmánci neprodleně po vypuštění začali řádit, běhat, pádit, skákat, sněhem se brodit, navzájem se pošťuchovat a vůbec vyvádět všelijaké alotryje, jak už to u Sendynky a Agbárka bývá zvykem. Jak se dostanou k sobě, oba najednou zapomínají na slušné vychování a jen se baví. Obzvlášť na Sendy je to patrné, vypadá, jako by se vrátila do štěněčích let. Agbárek nás zase pobavil svým rozkošným lapáním sněhových vloček (čímž nám připomněl Sendynky maminku Brittu), je to opravdový sněhomil, na rozdíl od naší Mordičky, jak ji Jana s láskou přezdívá, která snížek opravdu moc nemusí, má raději teplíčko a sluníčko, jako panička =o). Na focení to sice moc nebylo, ale neodolala jsem a pár záběrů jsem přesto musela pořídit.
     Procházka nám rychle ubíhala a to i díky tomu překrásnému výhledu, který se nám naskýtal. Inu, jako bychom byli na výsadku v zahraničních horách a ne v lese uprostřed Čech. Venčením naše návštěva ale ještě neskončila, hosty jsme pozvali ohřát si kosti do našeho příbytku a nabídli jim i menší pohoštění v podobě teplého čaje, bílé kávy a jablečného závinu. Na večeři, či do druhého dne, už ale Jana se Zdeňkem nemohli zůstat, a tak jsme se večer stejně museli rozloučit. Snad ne na dlouho a brzy se zase uvidíme!
     A teď už zmiňované fotky, které najdete zde.

5. 12. 2010 - Výstavní trénink di Brittasgangu
     Na Mikuláše, 5.12. 2010, jsme měli v plánu potrénovat s Briťáky trochu toho předvádění do výstavního kruhu. Protože někde na louce, či v parku, by to bylo v tomto ročním období o zdraví, nalezli jsme si na internetu tréninkovou psí halu v Praze- Libuši, kterou jsme si dopředu okamžitě pronajali a mohli jsme tak v suchu a teple cvičit bez ohledu na počasí, které panovalo za jejími stěnami. Naší instruktáže jsme se účastnili v tomto složení- já, má mamka, Sendy/Baby Brittannica di Brittasgang + Jana, Růža/Corleona Lady di Brittasgang + Zuzka, Helga/Desert Rose di Brittasgang + Gabča, její přítel, Dante/Druss di Brittasgang. Pro poslední dva jmenované benjamínky naší psí rodiny to byla úplná premiéra co se předvádění týče a musím říct, že se s ní, spolu s jejich šikovnými a snaživými paničkami, popasovali na velmi nadějnou! Nejprve jsme si řekli trochu teorie o výstavách, a pak jsme se hned pustili do praktické ukázky. Já s mou ostřílenou výstavní matadorkou Sendy jsme předvedly, co a jak. Nejprve proběhla prezentace v pohybu a později ve statice. Sendynka se opravdu ráda předvádí a i dnes vypadala nad míru důležitě. Po nás přišla na řadu Růža s Janou. Holky si oprášily, co již uměly z dřívějška a začaly zdokonalovat jejich předvedení v pohybu. Zuzka s Helgou a Gabča s Dantem viděli vše poprvé, ale statečně s námi drželi krok. Za jednu lekci udělali obrovské pokroky a D sourozenci opravdu skvěle spolupracovali, jistě si za svou snahu vysloužili od Mikuláše něco dobrého na zub, což pro ně bude tou nejlepší motivací do již plánovaného dalšího tréninku. Autentickou fotogalerii z dnešního odpoledne naleznete zde.

4. 12. 2010 - Venčení s dobrmaní kamarádkou Bonie v Modřanské rokli
     Včera jsme se vydali na další procházku s Katkou Králkovou a její Bonie, Bealy Artep Moravia. Holky nás tentokrát vzaly do Modřanské rokle. Byli jsme v ní poprvé, ale jistě ne naposledy, je to tam opravdu pěkné. Jak si začínám pomalu zvykat, procházky s Katkou budou asi vždy trochu crossy, takže terén, co nás včera čekal, tomu odpovídal. Mé bolavé koleno díky tomu ke konci téměř dvou hodinové procházky již začínalo pomaličku stávkovat, ale aspoň jsem udělala něco pro svou fyzičku. A hlavní je, že Sendynka si náš výlet opravdu užívala. Lítala jak blázen sem a tam a pořád se na nás smála. S Bonie se sobě navzájem věnovaly a pěkně řádily, oproti minulé procházce jsme jim totiž nevzali míčky, a tak mohly všechnu svou energii věnovat společným hrátkám. Není nic hezčího, než pohled na pádící dobrmany a Sendy s Bonie nám chvílemi připomínaly družice vystřelé na oběžnou dráhu. To, že se u jejich honiček musely brodit mnohdy hlubokým sněhem, holkám evidentně moc vrásek nedělalo. Malinko fotek z naší túry naleznete zde.

28. 11. 2010 - Letošní první sníh
     A je to konečně tady, dýchla na nás Vánoční atmosféra v podobě prvního letošního sněhu. Krajina se zachumlala do pořádné sněhové peřiny, takže výhled do okolí je hned veselejší a vše nám najednou více připomíná, že Vánoce klepou na dveře. První sněhový víkend nás však poněkud zaskočil... Trávili jsme ho v Lázu spolu s Bodiesky a Janou Horovou, měli jsme totiž už delší dobu naplánováno, že Sendynce natočíme video podle ZVV1. První, a letos jako jediné, přišly na řadu obrany. Až na jaře sleze sníh, dotočíme i stopy a poslušnosti. Původně jsme si bláhově mysleli, že bychom všechno zvládli letos, ale příroda měla jiné plány a snížek přišel opravdu brzy. I o obrany se nám pokoušel, ale my jsme si je uhájili. První komplikace nám vyvstaly už v sobotu krátce po poledni, když jsme se chtěli vydat na náš cvičák. Cesta bohužel ještě nebyla prohrnutá, a tak bylo nemožné jet skrze závěje osobním autem. Bojové podmínky nás však nerozhodily a ihned jsme pohotově reagovali. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale nyní jsem byla skutečně ráda, že můj taťka má zálibu v těžkých strojích… Díky tomu a jeho vejtřasce nás všechny bez úhony dopravil na cvičák. Zde jsme se hned pustili do práce, Vítek figuroval, Sendy kousala, já velela, Jana s Blankou točili video a má mamka měla na starost Bodieho, proto bohužel také nemohla fotit jedny z posledních Sendynčiných obran. Myslím, že vzhledem k terénním podmínkám, jsme odvedli skutečně kvalitní práci a doufám, že nebude dlouho trvat, než náš teamový výsledek, čili video, zveřejníme. V neděli už se nám moc trénovat nechtělo, připadla totiž další sněhová nadílka, a tak jsme se vydali alespoň na procházku. Bohužel podmínky k focení byly také nepříznivé, nad naší jindy tak malebnou vesničkou ležel mlhový opar, který mi znemožnil udělat hezké snímky. Alespoň maličký pokus o ně najdete v galerii zde.

14. 11. 2010 - 15. sraz Sendynčiny rodné chovatelské stanice di Brittasgang
     Na neděli 14. listopadu letošního roku 2010 byl naplánovaný již patnáctý, čili jubilejní sraz Sendynčiny rodné chovatelské stanice dobrmanů di Brittasgang. Ku této velkolepé příležitosti k nám do Prahy přijel o den dříve vlakem až z Ústí nad Orlicí i můj bratranec Víťa. Takový veliký kamarád a fanda všech Briťákovců, jakým on již dlouho je, by přeci nemohl chybět na našem každoročním sletu všech přátel dobrmánků. Tradičně jsme vyrazili do naší oblíbené a relativně blízké Stromovky. Osobně podezírám Janinu, chovatelku Brittasgangu, že uzavřela dohodu s ďáblem, neb počasí, které v den našeho srazu panovalo, bylo prostě jako vymalované. Rozhodně nepřipomínalo sychravý listopad. Sluníčko se na nás smálo už od rána, a tak se nebylo čemu divit, že padaly teplotní rekordy. Rtuť teploměru se vyšplhala až přes hranici 20°C, takže hodně z nás začalo postupně odhazovat svrchní vrstvy oblečení a užívalo si nejen posledního letošního teplého dne, ale také krásného pohledu na podzimně zbarvený park, který, díky osvícení slunečních paprsků, hrál všemi barvami.
     Účast na srazu byla také skvostná! Sešlo se nás 19 lidí a 14 psů, opravdu ukázková docházka. Ze Sendynčina vrhu B, jak už jsem si za ta léta zvykla, jsme byli bohužel sami, holt Béčko má v tomhle jeden veliký černý puntík, který ani my, kteří jsme chyběli maximálně na dvou srazech celkem a to vždy jedině ze zdravotních důvodů, nemůžeme vyžehlit. Za to z Áčka, Céčka i Déčka zde bylo po dvou kouscích. Jmenovitě jsme se srazu tedy zúčastnili v tomto složení: Jana s Mírou & Brittou (Brittanica Halit Paša, maminka vrhu B a C dB), Růžou (Corleona Lady di Brittasgang, maminka vrhu D dB) a Matyldou; já, má mamka, bratranec Víťa & Sendy (Baby Brittannica di Brittasgang); Láďa & Agi (Agatha di Brittasgang); Věrka & Aki (Afroditha di Brittasgang) s Marcy & Ayou (Dhilaya Coldplay); Marcela & Hak (Cowley Proffi di Brittasgang) s Lálou & Axelem; Petra s Pavlem & malou Brittuškou (Dolce Britta di Brittasgang- třetí generace tohoto jména v Briťákově); Zuzka s Tondou & Helgou (Desert Rose di Brittasgang) a Lady; Zuzka s Liborem & Bárou a Miou a další tři lidští spřízněnci Janina chovu- Petr, Jana a její přítel Honza, všichni zatím ještě bez dobrmanů, snad již ne na dlouho.
     Hromadná procházka byla prostě skvělá, s lidmi jsem sice kvůli focení celé akce mnoho slov neprohodila, ale přesto jsem si ji užila, dle ohlasů věřím, že nejen já. Jak na fotečkách uvidíte, i pejsci vypadají spokojeně, občas na nás sice působili, jako by mezi nás přišli složit bobříka míčkování, ale přesto se nám, lidem, stíhali také ještě věnovat =o). Velmi často dokonce hodili i letmý pohled do objektivu, aby bylo vidět, kdo že to je tím medailistou přeboru v aportování zejména tenisáku, ale i gumové činky a jiných hraček, kterými byli majitelé vybaveni. Sendynka se tak moc snažila všem předvést, že jedině ona je tím největším magůrkem s míčkem místo mozečku v hlavě, až se z toho musela jít zchladit do potoka, který Stromovkou protéká. Nebyla sama, kdo využil této příležitosti k osvěžení, a však přesto se jí stalo něco nevídaného a já si bez nadsázky dovolím říct- PŘEPIŠTE DĚJINY!!! Sendynka totiž ztratila svůj milovaný míček, který dostala k narozeninám… Ano, čtete správně, náš maniak, na míček závislý pejsek, který si ho pro jistotou bere s sebou i k misce, když se jde napít, či najíst, při nejvyšším stupni schizofrenie si ho dokonce vhodí přímo do misky, aby u něj byla tlamičkou dřív, kdyby jí ho nějaká ta virtuální ruka zloducha i přes to chtěla uzmout… A právě tato její přehnaná opatrnost se jí stala osudnou, když se šla napít do zdejšího potoka. Míček se jí jednoduše utopil… Nevěřili byste, jaké nepředstavitelné zklamání to může znamenat pro pejska, který si jen kvůli pár douškům vody odložil balónek (co naplat, že na vodní hladinu, kam by se přeci neměl nikdo dostat), který na tom místě po malé chviličce, představte si, nenajde!!! No prostě tragédie… Sendynka nevěřila očím a zas a znova se vrhala do vody, sice umí plavat, ale jelikož se neumí potápět, tak beznadějně. Chvíli dokonce podezírala z krádeže nás, její vlastní páníčky, ale posléze díky pár čuchnutí svým skvělým frňáčkem pochopila, že mi ho opravdu nemáme a zase se vrátila na břeh. Ani nevím, jak by se nám podařilo odvléct ji od místa, kde balonek skončil svou životní pouť, kdybych nedaleko nenašla čísi zapomenutý tenisák… Za její zelený skákací gumový míček s bodlinkami to sice byla chabá náhrada (nemyslete si, není míček jako míček a Sendynka je věrná), ale nakonec se naše soucitná dušička tenisáku po krátkém přemlouvání přeci jen ujala, přeci ho tam nenechá chudáčka bez maminky dočista opuštěného ;o). A tak jsme mohli pokračovat s dalšími účastníky srazíku v procházce.
     Po jejím skončení byla večer v plánu ještě jedna akce, kterou bylo grilování. Když bylo tak krásně, byl by hřích nevyužít tento den naplno. Z grilovačky ale žádné fotečky nečekejte, bo cenzura. =o) Ba ne, žádné nepřístojnosti se nekonaly, ale musela jsem s lidičkami z naší velké psí rodiny přeci taky prohodit pár slov a alespoň na okamžik odložit foťák, ze kterého jsem měla po celém dni focení opravdu namožené svaly. Všechny ostatní fotky, a já myslím, že velmi povedené, najdete v galeriích pod článkem. Takže Vám všem přeji příjemné pokoukání a nám, účastníkům, ještě mnoho a mnoho zase tak báječných srazů!
     Fotogalerii naleznete zde.

13. 11. 2010 - Procházka s Bealy Artep Moravia na Žvahově
Nejen prací živ je člověk! A nejen člověk. To, že zábava je důležitá, lze říct i u pejsků, a proto tomu není tak dávno, co jsme přijaly pozvání od Katky Králkové na společné venčení našich dvou dobrmaních bláznivek. Teď už jen zbývalo najít v našem nabitém kalendáři volné okénko. Místo venčení jsme nechali na Katce, chtěli jsme se podívat na další zelená místa v Praze, která ještě neznáme. Katka zvolila Žvahov, rozsáhlý komplex luk, polí, lesů a dokonce i skalisek nedaleko centra Prahy. Podle mapky, kterou jsme od Katky obdrželi, abychom našli místo našeho setkání, nebyl problém dorazit bez bloudění. Dle Katčiných instrukcí jsme měli zaparkovat v Prosluněné ulici na Praze 5, přejít trať a vyjít kopec, kde se sejdeme- takže žádný problém! Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme spatřili onen „kopec“... Kdeže kopec, před námi se tyčila hotová hora! Čekal nás pořádný výšlap do strmého svahu a jak jsme správně pochopili, toto byl jen začátek. Očekávali jsme nějaký park, rovné zelené plochy, ale špatně, opět překvapení... Výhled, který nám vrchol kopce rozprostřel, značil příležitost pro pořádnou túru náročnějším terénem. Počasí nám přálo, bylo příjemně teplo, snad jen vítr byl poněkud silný, čehož využili spousty dětí se svými rodiči k pouštění draků. Nejvíce se nám líbil drak v podobě netopýra, který jsme nezapomněli zvěčnit na fotce. Během procházky jsem měla možnost zjistit, že opravdu všichni dobrmani jsou stejní, bez ohledu na věk. Bonie je bez mála rok, Sendy bez mála 4,5. Přesto však mezi holkami nebyl vidět rozdíl, jsou obě závislé na balónku a řádily s ním jak černá ruka. Chvílemi se o něj přetahovali, tu zase běhali. Když jsme jim ho zkusili vzít, aby se mohli věnovat jedna druhé, skákaly nám až na hlavu a nehnuly se od kapsy s „tou kulatou věcí“. Nakonec našeho dvou a půl hodinového výletu jsme pořídili i společnou fotečku. Jak na ní uvidíte, procházka proběhla v tomto složení: Katka, Honza a Bonie, má mamka, bratranec Víťa, který za námi opět přijel vlakem až z Ústí nad Orlicí, moje maličkost a Sendy. Hádanka nakonec- poznáte, kdo na společné fotce chybí =o)?
     Fotogalerii naleznete zde.

20. 9. 2010 - Sendynčin pidi kamarád Dante
Dante je jorkširský teriér, který patří mému bratranci Vítečkovi. Je asi nejmenším Sendynčiným psím kamarádem. Sendynka vychází s malými pejsky moc dobře, na rozdíl od naší první dobrmanky je nebere jako lovnou kořist, ale jako kamarády, ke kterým je třeba chovat se jemně. Její spojenectví s Dantíkem je ale vážně maličko komické, vedle sebe totiž vypadají jako David a Goliáš.
     Fotky Dantíka a Sendynky naleznete zde.

7. 8. 2010 - Návštěva štěňátek vrhu D di Brittasgang
Opět jsme byli na milé návštěvě u naší kamarádky, Jany Horové, a jejího nejnovějšího vrhu D, o kterém jsem se zde již několikrát zmiňovala, takže Vám ho jistě není potřeba více představovat. Co stojí za zmínku je novinka, že všech osm těchto povahově skvělých a exteriérově nadějných psích batolátek už má vybraná jména. Kluci jsou Dark Diamond, Don Rygo, Doyle Proffi, Don Corleone a Druss (poslední tři jmenování ještě nejsou zamluvení a my se za ně moc přimlouváme, jsou opravdu báječní, krásní, šikovní- no prostě a jednoduše úžasní a jistě dokáží rozzářit všední život nejednoho člověka). Holčičky se jmenují Dolce Britta, Debee a Desert Rose. Musím se přiznat, že kdybych si mohla z tohoto vrhu vybrat jedno štěňátko sama pro sebe, byla by to právě malá Brittuška- Dolce Britta s červenou šňůrkou. Doslova mi učarovala a co víc, nehorázně mi připomíná své starší jmenovkyně- Baby Brittannicu di Brittasgang (naší Sendy, malé Brittušky tetičku) a Brittanicu Halit Pašu (maminku Sendy a babičku malé Brittušky). Všechny tři Brittušky jsou vyloženě jako přes kopírák, ne nadarmo mají podobná jména.
     Naše návštěva však tentokrát nebyla bezdůvodná. Dobrmaním miniaturkám byly právě přesně čtyři týdny a tento věk si žádá o fotky postojů. Na pomoc byla přizvána i Míša, majitelka tatínka štěňátek, Jazzyho (Charm Antis). Míša s Janou se jaly prezentace sameťáčků a mě bylo ctí vyfotit Déčkám jejich premiéru portrétků statiky. Jelikož všechna štěňátka do jednoho, včetně jejich handlerky a krmičky/lákačky, byla strašně šikovná, což sami uvidíte na fotografiích, pokračovaly jsme a vyfotily jim i sedy. Fotky naleznete zde. (celá galerie začíná společnými fotkami tří krasavců, kteří stále ještě čekají na toho jejich človíčka, který jim otevře své srdíčko)

16. 7. - 25. 7. 2010 - Prázdniny v Lázu
Každý si občas potřebujeme odpočinout, hodit relax a vypnout, věnovat se jen sami sobě a svým přátelům. Míním tím nejen lidi, ale i pejsky. A tak jsem si řekla, že si se Sendy pro sebe vyčleníme jeden týden bez výcviku a jedinými našimi aktivitami budou procházky loukami a lesy, plavání v přírodních rybnících a to vše daleko od smogu a hluku velkoměsta, či sociálních sítí všeho druhu. A tak se tomu také stalo, jak jinak než na naší chalupě, která je pro tuto „zašívárnu“ před světem naprosto ideální. V lenošení jsme měli milou společnost- několikrát za námi přijeli naši skoro-sousedi Lucka s Arníčkem / Arny di Brittasgang. Fotky z jednoho z našich výletů k vodě naleznete zde.
     Nafotili jsme i prezentační fotografie dobrmanů Extra Moravák, Extra Elite a Abba Sonia, kteří nás také v tento prázdninový týden přijeli spolu s jejich paničkou Vlaďkou pozdravit (přijeli za námi až z Rakouska!). Společně s nimi jsme se po focení vydali na návštěvu do ch.s. dobrmanů zvané Montana Fay, která sídlí nedaleko naší chalupy a má právě svůj první vrh. S téměř měsíčními puppýnky jsme se mazlili opravdu dlouho a těžce se nám odcházelo, byli naprosto kouzelní. Ani jsem je nebyla schopná na chvilku odložit, abych jim pořídila nějakou fotku. Třeba jindy.
     Fotky veteránky Bess Extra Moravák naleznete zde.
     Fotky Cara Extra Elite naleznete zde.
     Fotky Jacka Abba Sonia naleznete zde.
     Fotky Kristy Abba Sonia naleznete zde.

12. 7. 2010 - Doporučujeme štěňátka dobrmanů
V pondělí 12.července jsme byli fotit prezentační fotografie třídenních dobrmaních štěňátek z vrhu D di Brittasgang, a tak je nyní vkládáme. Individuální fotky krásných sameťáčků a společné fotky celého vrhu i s maminkou jsou zde. Nové páníčky hledají už pouze 3 černí kluci s kupírovanými ocásky- barvy šňůrek jsou modrá, žlutá a červená, proto neváhejte a kontaktujte chovatelku Janu Horovou.

28. 6. 2010 - Setkání s naším třetím bráškou Bobem
     Bambulina di Brittasgang, domácky zvaného Boba, jsme naposledy viděli v jeho necelých čtyřech měsících. Jelikož nás sourozenci naší Sendy zajímají, rozhodli jsme se zkontaktovat Bobova milého pánečka Pepu a domluvili jsme si s ním procházku, kterou jsme sjednali na poslední červnové pondělí. Nejeli jsme daleko, Bob s jeho rodinou bydlí v rodinném domě se zahrádkou v Praze- Dubči. Přírodu mají, coby kamenem dohodil a je to u nich vážně krásné- širé louky střídají rozlehlé rybníky, sem tam jsou protkány smíšenými lesíky, dlažební kostky aby člověk pohledal. Inu, pro psy ráj na zemi! To nám dosvědčil i šťastně vyhlížející Bob, kterého jsme, v jeho čtyřech letech, téměř nepoznaly. Prozradila ho snad jedině ouška, kterými se spolu se Sendynkou nezapřou. A jaký je vlastně Bob? Vyrostl z něj krásný kluk standardní výšky, má téměř kvadratickou kompaktní postavu, tmavé oko, výrazné předhrudí i hlavu, rovná pevná záda s vysoko nasazeným ocasem, pěkné úhlení obou párů končetin, není mimochodník, jeho pohyb je velmi elegantní, ale hlavně a to především- má úžasnou povahu, jako zbytek jeho vrhu. Je milý, mazlivý, kamarádský, absolutně nekonfliktní, správně akční, rád plave a aportuje, ničeho se nebojí… Dalo by se o něm mluvit dlouze, udělal na nás opravdu dojem. Co je však nejdůležitější- je ve své rodině spokojený a milovaný. Pochopitelně foťák nezahálel, pořídili jsme jak pár momentek z běhání, či plavání sourozenců, ale také Bobovi prezentační fotky postojů, sedů a hlav, abyste i Vy mohli obdivovat našeho velkého bráchu. Musím mu vyslovit ještě jednu poklonu- jelikož je Bob „pouze“ domácím mazlíčkem, nikdo ho správnému výstavnímu postoji neučil. On však přesto hned napoprvé ve svém životě vyšvihl takovou statiku, jakou by mu leckteří výstavní matadoři mohli závidět. Bobík výstavní předpoklady prostě nezapře.
     Pár momentek zde.
     Trocha modelkovských snímků Boba zde.

21. 6. 2010 - Narozeninová procházka s Nairou v Hostivaři
     Sendynka i její veliká kamarádka Naira- Bonaira Black Dancer, mají své narozeniny v červnu, Naira 18. (měla 2 roky) a Sendynka 23. (měla 4 roky). A tak jsme se rozhodli, že je s holčičkami oslavíme pořádně dlouhou společnou procházkou a vyvezeme je do krásné přírody Hostivařské přehrady. Obě slečny si jeden ze svých narozeninových dárků opravdu užily, posuďte sami z přiložené fotogalerie zde.
     V tomto týdnu, přesněji ve čtvrtek 24.6., jsme se také sešli s Janinou a těhulkou Růženkou, Corleonou Lady di Brittasgang, v našem nejbližším parku Grébovce, abychom Růže v komorním zákoutí stylizovaném do zámeckého parku nafotili modelkovské fotky s bříškem. Růženka byla v 50. dni březosti a tento její pokročilý stav na ní byl skutečně již značně patrný. Přesto jí to moc slušelo a vypadala opravdu šťastně. Je vidět, že si svého mateřství skutečně užívá. Její fotečky jsou k nahlédnutí zde.

12. 6. 2010 - Veliké focení Áček (Arnyho, Akinky a Ayi)
     Již tradičně trávíme víkendy spolu s Bodieskovci, páníčky našeho brášky Bodieska, a věnujeme se při nich výcviku. Jezdíme na střídačku buď k nim do Chomutova, nebo k nám do Lázu. Druhý červnový víkend vyšla řada na nás. Tentokrát však byl na programu i oddychový čas v podobě sobotní návštěvy našich kamarádů. Naše chaloupka v Brdských lesích tak opět přivítala pět dobrmanů a jejich páníčky. Sešla se nás skutečně kopa a o legraci tudíž nebyla nouze. Mimo nás s naší Sendynkou a Blanky s Vítkem a Bodieskem přijela i Lucka s Arnym, Marcy s Ayou a Věrka s Aki. Byla to skutečně příjemně strávená sobota, kterou si neužívali jen pejsci, ale i my. Samozřejmě jsme museli pořídit i pár fotek- společné fotky najdete zde. Jsme na nich seřazeni následovně: vrh B di Brittasgang (Bodie a Sendy- Baby Brittannica), Aya (Dhilaya Coldplay) a vrh A di Brittasgang (Aki- Afroditha a Arny).
     Arnyho fotky najdete zde.
     Akinčiny prezentační fotky postojů, hlav a sedů jsou zde a Ayiny tytéž fotky jsou zde.

22. 5. 2010 - Focení vrhu A Common sense
     Další víkend ve znamení výcviku. Nejprve jsme byli v pátek na stopách s Luďkem Šilhavým a poté jsme vyrazili do Chomutova na výcvikový víkend s Bodieskovci. Tentokrát však nepřinášíme fotky výcvikové, nýbrž mimořádně povedené modelkovské fotky boxeřích batolat, které jsme v Chomutově nafotili. Od doby, co jsem v tom čase ještě nevidomá dvoudenní miminka v podobě plyšových válečků viděla naposledy, se neuvěřitelně změnila! Jsou naprosto úžasná a už vypadají jako boxeři bonsajkové. V den focení jim byl právě přesně měsíc a přesto, že to byla jejich premiéra postojů a sedů, chovali se báječně, rostou z nich králové přehlídkových mol! Konec konců, posuďte sami:
Odkaz na fotky je zde.
     PS: Na prodej je ještě jeden šikovný klučina- Albert Common Sense. Je nejakčnějším štěňátkem z vrhu, celá maminka Alvička… Vřele ho doporučuji zájemcům o jakýkoli druh výcviku!

16. 5. 2010 - Focení Corleony Lady di Brittasgang
     Vkládáme fotečky polosestřičky naší Sendy, domácky zvané Růženka. Možná jde o jedny z jejích posledních pózujících fotek pořízených před narozením jejích prvních štěňátek, dopadlo-li nedávné krytí s Jazzym (Charm Antis), podle očekávání dobře. Fotky jsou bohužel pouze modelkovské, jelikož venčení jsme nemohli uskutečnit- já byla nemocná a Sendynka zase v klidovém režimu po očkování. Tak snad příště, až budeme fotit maminku Brittušku, nebo dá-li štěstí, těhuli Růžu, tento prohřešek napravíme. Růženka modelkou zde.

1. 5. 2010 - Rande Sendy a Arnyho na 1. máje
     Dnes přinášíme fotečky z prvomájového setkání Sendynky a Arníčka. Naše dvě lásky spolu měli rande právě na den zamilovaných, čili šlo o skutečně tématické venčení. Nemohou chybět jak momentky, fotky pádící, tak fotky pózující a to nejen pejsků kupříkladu ležících pod rozkvetlou třešní, ale i lidiček. A navíc jsme Arníkovi vyfotili i povedené postoje a lehy. Abychom mu mohli udělat i krásnou prezentační koláž barevně ladící s jeho stránkami, což bude náš dárek k jeho blížícím se narozeninám, budeme se muset co nejdříve opět sejít a vyfotit mu i sedy a hlavy. To bude mít Arník asi radost, ale aby se mohl vidět se Sendynkou, jistě to rád přetrpí.
     Fotky Arnyho najdete zde.
     Fotky z běhání a trochy pózování nejen pejsků najdete zde.

25. 4. 2010 - Venčení a pózování s Agbarem
     Jednu dubnovou neděli jsme si řekli, že si uděláme výlet směr nádherný kraj Plzeň, který od naší chalupy nemáme daleko, a pří té příležitosti se sejdeme s Janou a jejím dobrmanem Agbárkem a vyvenčíme společně zvířectvo v jejich krásné přírodě. Počasí nám přálo a to je nejvíce vidět na fotkách. Jelikož je Agbárek chovný pejsek, potřebuje také svůj profi book, a tak jsme se s jeho paničkou domluvili, že zkusíme vyfotit i nějaké ty portrétky. Myslím, že ať modelkovské, či běhací fotky se opravdu vyvedly. A Vy z Vás, které zaujal gentlemanský sympaťák Agbárek co by krycí pes, vězte, že má v plánu podstoupit na sklonku tohoto roku kompletní kardiologické vyšetření na Mnichovské klinice, kam chceme společně s Janou a našimi oběmi pejsky zavítat. A nejsou to naše jediné společné plány, jistě si v budoucnu zopakujeme i tuto příjemnou ,,mezichovkovou“ procházku, tentokrát však na naší chaloupce. A teď již zmiňované fotky!
     Portréty Agbara najdete zde.
     A skutečně vydařené běhací fotky z tohoto setkání najdete zde.

21. 4. 2010 - Venčení s Nairou a Surrou
     S Janou a její dobrmaní smečkou, kterou tvoří 11ti letá babička Surra a téměř 2letá vnučka Naira, chodíme venčit zcela pravidelně. Naiřička a Sendynka jsou báječné kamarádky, které si spolu vždy náramně vyhrají za pozorného dohledu zasloužilé veteránky Surry. Ve středu 7.4. jsme sebou výjimečně vzali i foťák a to především kvůli blížící se bonitaci, na kterou má Naira se svou paničkou namířeno, a potřebují proto fotku výstavního postoje. A když už jsme se k focení modelkovských fotek dostali, nezůstalo jen u postoje, ale ani jen u Nairy.
     Modelkovské fotky najdete zde (Naira) a zde (Surra).
     Fotky z venčení najdete zde.

7. 4. 2010 - Hromadná oslava v „Las Vegas“
     Měsíc březen je v naší lidské i psí rodině ve znamení oslav. Spadají do něj 3 svátky a 4 narozeniny. Jmeniny slaví Janin manžel Míra, jeho střapatá Matylda a Janina Růženka. Den příchodu na svět pak připadá na mého taťku, Janinu, její Brittušku a mě. A proto jsme se rozhodli, že poslední březnový víkend v přítomnosti našich blízkých tyto radostné události oslavíme společně během jedné velké párty! A kde akcičku uspořádat? Las Vegas se samo nabízí! Ale neděste se, překročit několik hranic a přeletět oceán jsme si neusmysleli, namířeno jsme měli do naší chaloupky v Brdských lesích, která je dostatečně prostorná na to, abychom v ní všichni mohli přespat a pejskům navíc nabízí báječný azyl v podobně skvostné přírody, která se rozprostírá všude kolem po vykročení z branky plotu.
     A jak jsme se domluvili, tak se také realizovalo. V pátek odpoledne přijel vlakem až z Ústí nad Orlicí můj bratranec Víťa, kterého jsme v Praze naložili do auta a jelo se na chatu. Zde jsme sobotní dopoledne věnovali přípravě slavností hostiny a krátce po poledni začali přijíždět první hosté. Nemohla chybět moje kamarádka Lucka a láska Sendnyky Arníček. Odpoledne pak přijel zbytek naší „oslavenecké“ části a to Janina s Mírou a Brittuškou, Růženkou a Matyldou. Ihned po přivítání a ubytování jsme vyrazili na procházku, abychom utahali pejsky a my pak mohli nerušeně pařit. Plán nám vyšel do puntíku- pejsci lítali jako zběsilí. Růženka ještě navíc vyzkoušela ozdravné účinky koupele v našem místním brčálníku- patrně na Sendynčino doporučení, která do něj zahučela týden zpátky po procházce s Arníkem. Jo holky holt stejné geny fishdobrmanky Brittušky nezapřou =oD.
     Když jsme přišli domů, umyli se všem psíkům zablácené nožičky a podvozky a už se mohlo začít s gratulacemi a obdarováváním. Do toho se servírovalo kafíčko, čajík a mamčin domácí dort. Poté, posilněni energetickou dávkou cukru, jsme se mohli pustit do toho pravého slavení. Pilo se víno- chlazené i svařené, pivo- bohužel lahvové ne točené, něco tvrdšího nejen pro pány, zakusovali jsme vše chlebíčky, jednohubkami, chipsy a vůbec různými pochutinami. Celý žír samozřejmě probíhal pod přísným degustačním dohledem a především ochutnávkou našich černých chlupáčů. Přesto, že nás bylo celkem 7 lidí a 5 psů, jsme se pohodlně poskládali kolem přeplněného stolu a psíci zabrali pohovku, na kterou jsme se později přesunuli za nimi. Co Vám budu povídat, zábava byla veliká, nasmáli jsme se na 10 let dopředu, neustále jsme švitořili až do cca čtvrté hodiny ranní, tehdy odpadli už i Ti nejotrlejší z nás. Druhý den, který byl navíc díky přechodu ze zimního na letní čas o hodinu kratší, se nám o to hůř vstávalo, ale protože jsme pánečci stateční, z pelíšků jsme vylezli relativně brzy, nasnídali se a spěchali s našimi miláčky do luk a lánů. Míra se jal házení míčků a protože s námi fotografy skvěle spolupracoval, náš foto-seminář mohl začít, v pohotovosti byly 4 stroje. Došlo samozřejmě také na společné památeční fotky- ať hromadné, nebo skupinové, máte se na co těšit. A i komická chvilka nastala, náš jediný psí chlapák Arny, řádně pyšný na svůj harém, se chtěl před holčičkami vytáhnout a zahrál si na dřevorubce v roli Arnolda Schwarcenegera- cestou našel obrovskou kládu a ve své tlamě, nyní připomínající železné sevření žraloka, si ji donesl téměř až domů. Vše je náležitě zdokumentováno.
     Po této poslední procházce nás čekal zároveň i poslední chod naší rozmanité tabule- taťka nám uvařil svůj kotlíkový guláš, který nám po dovádění venku přišel opravdu vhod. Během poobědního trávení jsme si ještě zahráli typickou rodinnou hru- člověče, nezlob se. U ní jsme se pěkně nasmáli a byli to nervy až do konce. No a protože vše musí jednou skončit- i to pěkné, tak ač neradi, byli jsme nuceni se rozloučit a vydat do našich domovů. Díky všem zúčastněným to byl opravdu nádherný víkend! Děkujeme za krásné dárečky, které jsme od Vás dostali. Pro mne osobně (a myslím, že nejsem sama) byla ale opravdu nejlepším darem Vaše přítomnost. Takže za ni děkuji, musíme si to někdy zase zopakovat!
     Ještě bych ráda podotkla, že počasí nám navzdory nepříznivým předpovědím vyšlo, vypršelo se vždy přes noc a my jsme tak na venčeních nebyli skrápěni ani jedinou studenou kapičkou, vždy se rozpršelo až když jsme byli pod střechou, u procházky nám dokonce i vysvitlo sluníčko, takže opravdu po všech směrech vydařený víkend v kruhu rodinném. A nyní už se podívejte na hromadu fotek, které se myslím skutečně moc povedly! Odkaz na ně je zde.

18. 3. 2010 - Návštěva v Chomutově
     V sobotu 27.2., ihned po skončení schůze DKČR, které jsme se jako zodpovědní členové účastnily, jsme spolu s mou mamkou a Sendynkou nasedly do auta a namířily ho směrem na sever ČR. Cesta to pro nás byla neznámá, neb do Chomutova jsme jely prvně. A co bylo důvodem této naší expedice? S páníčky našeho brášky, Bodieska, jsme jednoduše usoudili, že už jsme se až nezdravě dlouho neviděli, a tak je čas toto nedopatření napravit.
     Okamžitě po příjezdu (místo cílové destinace jsme mimochodem díky podrobné mapce od Blanky našly s přehledem i bez GPS) jsme vyrazili směr horská, v Chomutovském kraji téměř všudy přítomná, příroda. Kdo zažil vítací ceremoniál dvou super dobrmaních kamarádů, jistě uzná, že to byla strategie vskutku důvtipná. Prvních pár minut procházky jsme jen stěží uhýbali pádícím sourozencům, kteří měli ohromnou radost, že se konečně vidí a lítali jak smyslů zbavení. A nejen oni, i my- lidské osazenstvo naší výpravy- jsme se těšili ze vzájemné přítomnosti. Po době dlouhého odloučení jsme měli na vyprávění mnoho zážitků a čas nám neuvěřitelně rychle utíkal. Asi i díky tomu, že jsme si neuvědomovali, jak nemilosrdně běží, jsme naši túru natáhli na několik hodin a k autům jsme se vraceli doslova za svitu luny. Bylo to příjemně vzrušující, procházet se za měsíčku krásnými, lidmi nedotčenými zákoutími podhoří. Jen tu a tam nás trochu vylekal nečekaný výpad našich čtyřnožců z najednou tajemných a strašidelných houští lemujících jednu stranu cesty. Ze strany druhé se ale ozývalo uklidňující zurčení potůčku, kterým jsme se nechali svolně ukonejšit.
     Procházka svůj účel splnila na výbornou, po příchodu domů naši miláčci jako na povel padli za vlast a my se tak mohli věnovat exkurzi v nově zrekonstruovaném bytu našich hostitelů. Musím říct, že Vítek si s designem pohrál s velice vytříbeným vkusem, bylo čím se kochat! Inu, do jejich hnízdečka moc rádi zase zavítáme!
     Jediné, co naše chlupaté spáče vytrhlo ze spánku, byly jak jinak, než zvuky v kuchyni. Na jedné fotce (bohužel pořízené zamlženým objektivem, ale odolejte takové neopakovatelné momentce) můžete vidět, jak dobrmánci pomáhali Blance s večeří (která byla mimochodem výtečná!). Po ní jsme si jako sladkou tečku udělali svařáček a debatili do časného rána. Další krásnou příležitost pro foto nám Šůša s Bobánem přichystali těsně před ulehnutím do postelí - zabrali nám místo, samozřejmě, ale jak krásně- ustlali si jako manželé. I tyto fotky jsou k nalezení ve fotogalerii.
     Všichni jsme spali, jako když nás do vody hodí. Jediné, co nás vytáhlo z teplých pelíšků, byly Blančiny domácí lívanečky, to bylo panečku probuzení! Posíleni vydatným jídlem jsme mohli uskutečnit náš další plán. Nevyužijte příležitosti zakousat si na šikovného figuranta, kterým Vítek bezesporu je. Obrany nám zabraly prakticky celé dopoledne, jelikož Vítkovou klientelou nebyli jen Sendy a Bodie, má i pár dalších věrných svěřenců. Sendynka si kousání moc užila, má Vítka v roli figuranta moc ráda a taky byla po delší době na úvaze a obranách vůbec, tak si asi umíte představit, jaké měla v očích jiskřičky. Po této činnosti nám vyhládlo, a tak následoval pozdní obídek. Po něm nám Blanka ještě poupravila postroj na kousání - ještě jednou moc děkuji, máš zlaté ručičky a Vítek zase provedl instruktáž ohledně foťáku, která mi dost dala. A když jsme si maličko oddychli, mohlo se podvečír vyrazit na další příjemnou procházku, kde jsme spáchali i pár společných foteček a naši srnečci si zahráli na kamzíky.
     Domů jsme se vracely v neděli za tmy (doslova- pouze totiž za svitu obrysových světel), unaveny, ale příjemně nabyty! Brzy si společný víkend zopakujeme, pro změnu u nás v Lázu a pojmeme ho jako výcvikovou V.I.P. akci! Tedy když se počasí umoudří.
     Fotogalerii naleznete zde.

9. 3. 2010 - Vzpomínka na zasněženou Prahu
Aby těch foteček z venčení nebylo málo, přidávám další várku, ale už poslední. Je ze dne 16. 2. 2010 - tehdy byla Praha ještě zahalena příkrovem bílé peřiny. Na probíhačku za vydařeného slunného počasí jsme vyrazili do nedalekých Dobřejovic a společnost nám dělala Lucie s jejími dobrmany Aminou od Démona, Alfare Sheridano le Fano a Sant Kreal Rasputinem. Není nic krásnějšího, než pohled na smečku pádících dobrmánků! Fotogalerii naleznete zde.

27. 2. 2010 - Lásky v Lázu
Dnes přidáváme fotečky z venčení dvou velikých miláčku - Sendynky a Arníčka. Spolu s Luckou a Jirkou jsme vyrazili v sobotu 13. 2. do našich nádherných brdských hvozdů a užívali si příjemné víkendové procházky. Spáchali jsme i společnou fotečku a naši dva černí modelové nám velkoryse zapózovali z kufru auta, Sendynka tam má výraz zrazence - bojí se, že si jí Lucka s Jirkou a Arníkem odvezou =o)! Celou galerii zakončují dvě fotečky již z tepla naší chalupy a Senduša je na nich zachycená ve svých dvou obvyklých polohách při hlídkování u oken. Fotogalerii naleznete zde.

23. 2. 2010 - Zimní procházka zasněženou Stromovkou
Protože letošní zima je skutečně Ladovská a nedá se přes napadlý sníh pořádně cvičit, máme najednou spoustu volného času. A tak jsme se rozhodli věnovat ho našim přátelům a psím zimním radovánkám. V neděli 7.2.2010 jsme vyrazili s naší kamarádkou Janou a jejími třemi holčičkami- Brittuškou, Růženkou a Matyldou na odpolední procházku do naší oblíbené Stromovky. Jak si holčičky sněhové pokrývky a zároveň jedna druhé užívaly, se můžete podívat zde.
PS: na prvních dvou fotkách je Sendynka, která sbírá síly na své lumpačení.

7. 11. 2009 - Venčení ve Stromovce
S mou mamkou, mým bratrancem Víťou a samozřejmě Sendynkou, jsme vyrazili na procházku do Stromovky. Přidala se k nám i naše kamarádka a chovatelka Jana se svými třemi holčičkami- Brittanicou Halit Paša, Corleonou Lady di Brittasgang a Matyldou. Fotogalerie je zde.